Lenka chtěla sdílet zkušenosti s někým s podobným osudem.
Lenka
- Věk dítěte v době rozhovoru: 19 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 5 let
- Věk rodiče v době rozhovoru: 42 let
Textová verze
P: Já třeba až se se mnou někdo potká na nějakém tom serveru nebo někde a bude ho něco zajímat, tak nebojte se mě kontaktovat. Si myslím, že nebudu úplně člověk, který nejde najít. Já jsem totiž prahla po tomtéž. Chtěla jsem se potkat s lidmi, kteří mají zkušenost s epilepsií. Chtěla jsem, aby se mnou mluvili. Já jsem chtěla do center, kde se ti lidi schází, abych viděla, jak plnohodnotný život jsou schopní žít. Já jsem tohle všechno studovala. Všechno tohle hledala na internetu. Já bych si oči vyplakala, kdybych tohle měla všechno říct. Naplakala jsem se strašně moc a pláču dodneška, protože si to člověk prožil, nějakým způsobem se s tím naučil žít, pracovat, ale je to ve vás. To nejde vybudovat. Já bych na závěr řekla, že jsem asi člověk, který rád pomůže všem, kteří budou mít nějakou otázku. Kteří budou chtít něco vědět, budou mě chtít potkat, budou chtít vědět: „Hele, a co jsi dělala tenkrát, když…“ Já vám na to ráda odpovím, protože já jsem prahla po tom, takového člověka potkat, když se to dělo mně.
Další zkušenosti:
Martin Martin a jeho žena se od maminek, které potkali v nemocnici, dozvěděli užitečné informace.
PodleGenadyho je opravdové pochopení možné jen mezi lidmi se stejnou zkušeností.
Markova Markova partnerka během pobytů v nemocnici získala několik přátel, se kterými se nadále vzájemně podporují a vyměňují si informace.
Jana a Marek navázali kontakt s manželem známé, jehož syn měl také epilepsii.
Lucka byla zklamaná, že nenašla žádnou skupinu pro rodiče dětí s epilepsií.
Katka radám maminek nejdřív nedokázala naslouchat.
Jarek hovořil o svém postoji k pacientským sdružením.
Lenka chtěla sdílet zkušenosti s někým s podobným osudem.
