I přes dlouhý noční spánek byl Tomáš P. přes den velmi unavený.
P: Nemohl jsem ráno vstát. Ráno jsem vstal, spal jsem třeba 10–12 hodin, a stejně jsem se vzbudil a byl jsem úplně rozbitý. Prostě jsem nemohl vstát, byl jsem unavený, furt jsem se jenom převaloval. Říkám, šel jsem jenom do obýváku, tam jsem si lehl k televizi a celý den jsem čuměl na televizi. Postupně přes den jsem usínal, pak jsem zas v noci nemohl spát a všechno takhle to trvalo hrozně dlouho, někdy to bylo víc, někdy míň, ale trvalo to asi rok a půl, možná skoro 2 roky, někdy to bylo lepší, někdy horší.
Markovi nemoc působila vedle únavy i s ní související problémy s koncentrací a pamětí, které přetrvávaly i po antibiotické léčbě.
Tomáš M. se ve spojitosti s únavou potýkal i s přecitlivělostí na světlo a jakékoliv vzruchy. Ze společenského a usměvavého člověka se měnil v někoho, kdo funguje jen s vypětím všech sil.