Dagmar byla v práci velmi unavená, o přestávkách odpočívala nebo spala.
P: Já jsem prostě měla už takové stavy s tou hlavou a hrozně těžké propady úbytku energie, já jsem v té práci v 9 hodin ráno už si musela jít lehnout místo svačiny. My jsme měli v 9 hodin svačinu a já jsem byla tak vyčerpaná, že já jsem nešla ani jíst, ale šla jsem si na chvilku do šatny lehnout… Pořád mi padala víčka, jako, spala bych pořád. V tom momentě, kdy jsem se cítila bez energie, tak jsem neměla problém si někam sednout nebo lehnout nebo na té šatně a v momentě do 2 minut usínala. Okamžitě jsem šla do toho spánku. Holky mě musely kolikrát na té svačině vzbudit: „(Oslovení respondentky), už je konec svačiny!“ To vedlo i k takovým stavům. Pak jsem se trošku otřepala z toho a zase jsem fungovala. A přišla jsem domů a musela jsem mít vždycky takovou tu tři čtvrtě hodinku, prostě si tady sednout, koukat do blba a fakt úplně počkat a pak zase se mi ta energie jakoby nakopla. Fakt to bylo takové pořád na houpačce.
Markovi nemoc působila vedle únavy i s ní související problémy s koncentrací a pamětí, které přetrvávaly i po antibiotické léčbě.
Tomáš M. se ve spojitosti s únavou potýkal i s přecitlivělostí na světlo a jakékoliv vzruchy. Ze společenského a usměvavého člověka se měnil v někoho, kdo funguje jen s vypětím všech sil.