Zuzana byla v souvislosti s borreliózou a přetrvávající únavou nucena trochu „přibrzdit“. Zároveň upravila stravu, vzdala se věcí, které tělo zbytečně zatěžují, a zkusila užívat bylinky.
P: Já jsem upravovala asi stravu částečně, vynechala jsem takové ty zátěžové věci typu – samozřejmě alkohol, kávu jsem musela přestat pít, protože fakt mi z toho bylo zle, nešlo to vůbec. I co se jídla týče, tak jsem se snažila takové zdravější… Míň zatěžující stravu. Nemohla jsem nic moc kořeněného. Takže to bylo tak, že mně fakt bylo špatně. Bylo to takové dost přirozené, že jsem vynechala, protože nemělo smysl to tělo trápit. Takže takhle jsem dost dietně jedla, určitě ten alkohol, úplně jsem se omezila vlastně, no, tu kávu fakt na dlouhou dobu teda taky. A pak jsem měla od kamarádky doporučené takové kapičky – jmenovalo se to, já nevím příjmení, nevím to druhé jméno, štětka nějaká, to když tak dohledám.
T: To je myslím štětka lesní, že?
P: Je to možné. Takže ty kapičky, a možná ještě něco jsem měla dalšího, ostropestřec. Takovéhle přírodní věci, co nějak mají podpořit funkci jater. Takže to jsem asi potom brala po dobrání těch antibiotik. Mně to přišlo, že mi to hodně zasáhlo právě tady to trávicí ústrojí. A tedy opravdu, zase na druhou stranu, bylo takové oslabené ještě před celou borreliózou. Tady to spíš se tak projevilo, že to bylo oslabené. Takže tam jsem to potom nejvíc musela řešit. Takovéhle vlastně hlavně potravinová omezení a ty doplňky nějaké jsem teda jedla. No, a asi jsem musela víc odpočívat, protože to byla taková jedna z věcí opravdu, co mě donutila trošičku přibrzdit, protože se nedalo, byla jsem strašně unavená.
Markovi nemoc působila vedle únavy i s ní související problémy s koncentrací a pamětí, které přetrvávaly i po antibiotické léčbě.
Tomáš M. se ve spojitosti s únavou potýkal i s přecitlivělostí na světlo a jakékoliv vzruchy. Ze společenského a usměvavého člověka se měnil v někoho, kdo funguje jen s vypětím všech sil.