Michaela ani po užívání antibiotik necítila úlevu, krevní test navíc borreliózu nepotvrdil. Obíhala tedy různé další specialisty. Některé reakce lékařů pro ni byly velmi nepříjemné.
Michaela
- Věk v době rozhovoru: 37 let
- Věk v době diagnostikování: 36 let
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Pan obvoďák mě dále poslal na infekční, tam jsem šla s partnerem, a paní doktorka mně udělala taky testy – mně ten dražší test vyšel zase negativní. A když jsem jí ukázala testy z Bratislavy, tak mně řekla: „Toto jsem radši ani neviděla, toto mně ani neukazujte, já o tomhle nechci ani vůbec nic slyšet, tyhle testy se dělají někde na kolenou, aby vylákali z lidí peníze. A tohle jsem ani neměla vidět.“ A když jsem jí řekla: „Paní doktorko, ale lidi dále mají problémy…“ Byl tam se mnou i partner a on řekl, že po přeléčení, po akutním přeléčení, má dále problémy. Co teda on má dělat? A ona mu řekla: „Příčinu hledejte někde jinde, borrelióza byla dostatečně přeléčená.“ A to, že máte problémy, ji vlastně ani nezajímalo.
T: A to jste byla…?
P: Na infekčním.
T: Na infekčním. A bylo to někde tady v regionu?
P: Tady.
T: Takže takhle ostrá byla ta reakce paní doktorky? Jak jste se cítila potom?
P: Taková nepochopená. Chtělo se mi skoro až brečet, protože jsem věděla, že mamka je doma, ta po přeléčení má problémy. Nikdo nám to nevěří, nepochopen… Myslím si, že kdyby si doktoři to zažili na vlastní kůži, mluvili by všichni úplně jinak a sami by se léčili úplně jinak.
T: A tahle paní doktorka na infekci vám teda nic nedoporučila, konkrétního, nebo vám něco poradila?
P: Ona mně řekla: „Hledejte příčinu jinde, na revmatologii a tak dále, hledejte příčinu jinde.“
T: A kde jste dál teda hledala, u koho jste ještě byla?
P: Na imunologii, tam mně taky nic… Vlastně testy udělali – jejich taky tam závěr, že krevní testy nenasvědčují tomu, že bych měla nějaký problém. A tam mně ani žádné doporučení nedali, tam to takhle uzavřeli. A potom jsem teda šla ještě na tu revmatologii – a to byl asi nejhorší zážitek, co jsem zažila.
T: Aha, to bylo taky tady v regionu? Pořád jsme v regionu?
P: Ano, v regionu.
T: A jak to vypadalo teda na té revmatologii?
P: Tam mi udělala paní doktorka testy, vitamín D, ten mám snížený, což nasvědčuje nějaké infekci v těle. Dále pak revmatoidní testy, ty mně vyšly v pořádku. Takže z jejího pohledu jsem byla taky zdravý člověk. Říkám: „Tak paní doktorko, co mám dělat?“ A ona úplně drsně, docela i v ten moment pro mě hnusně, bez ohledu na to, jak to ten pacient vůbec vezme, jak se s tím vyrovná, mně řekla: „Máte fibromyalgii, nevíme, jak tahle nemoc vzniká, nevíme, jak ji léčit, nemá vám kdo pomoci a naučte se s tím žít a smiřte se s tím.“ Říkám: „Paní doktorko, ale s tímhle se žít nedá.“ Tak mi řekla: „Bohužel.“
Další zkušenosti:
Obvodní doktorka Bedřichovi doporučila skvrnu po klíštěti sledovat a v případě jejího zvětšování si nechat předepsat antibiotika.
Katka prodělala borreliózu už v dětství, během života se jí vracely různé zdravotní obtíže. Doktorů navštívila tolik, že si to ani skoro nepamatuje.
Jiřině po diagnóze borreliózy předepsal praktický lékař postupně troje antibiotika. Problémy ale nezmizely úplně, proto zamířila na infektologii a neurologii.
Marcela dříve prodělala léčbu antibiotickými infuzemi. Po návratu příznaků už ale obdobnou léčbu nedostala, navíc se setkala s odmítnutím i u dalších specialistů.
Marcela poté, co jí standardní léčba antibiotiky pomohla, odjela do ciziny. Po nějaké době se ale příznaky vrátily a zhoršovaly. Přijela domů, aby se léčila. Po vyčerpání možností v rámci veřejného zdravotního systému zůstala už jen u soukromého lékaře.
Alena po absolvování několikáté antibiotické léčby zjistila, že se jí po dobrání léků vždy opět přitíží. Proto se rozhodla vyzkoušet alternativní medicínu.
Marek se po třech antibiotických kúrách rozhodl vyzkoušet čínskou medicínu.
Lada při hledání účinné léčby vyzkoušela i infuze vitamínu C.
Michal si pochvaloval setkání s infektologem, který se mu osobně věnoval, vysvětlil mu různá fakta o borrelióze a fungování imunitního systému, a tím ho zbavil obav.
Vojtěch pravidelně docházel na dialýzu, kde mu také diagnostikovali borreliózu. S přístupem doktorů byl spokojený, ačkoliv postrádal některé informace.
Lada se s borreliózou potýkala dlouhodobě a vyzkoušela standardní i alternativní léčbu antibiotiky a v určitém období se léčila v podstatě sama. Praktická lékařka jí v mnohém vycházela vstříc.
Michaela ani po užívání antibiotik necítila úlevu, krevní test navíc borreliózu nepotvrdil. Obíhala tedy různé další specialisty. Některé reakce lékařů pro ni byly velmi nepříjemné.
Jana během svého komplikovaného hledání úspěšné léčby několikrát navštívila i specializovanou infekční kliniku. Popsala nepříjemný zážitek během jedné z návštěv.
Pavel onemocněl borreliózou několikrát. Na základě informací z internetu i okolí pochyboval o tom, zda je nasazená antibiotická léčba dostačující.
Jaroslava po antibiotické léčbě předepsané revmatologem nevěděla, kam se obrátit.
Annu nejdřív doktorka přesvědčila, že flek na noze není borrelióza. Po zhoršování příznaků i po absolvování antibiotické léčby se obrátila na soukromého imunologa.
Peter podporoval myšlenku, aby lidé nespoléhali jen na doktory, ale byli více zodpovědní za své zdraví.
Jaroslavě po nasazení antibiotik lékařka doporučila objednání na infekčním oddělení. Tam ale byla dlouhá objednací lhůta.
