Pavel onemocněl borreliózou několikrát. Na základě informací z internetu i okolí pochyboval o tom, zda je nasazená antibiotická léčba dostačující.
Pavel
- Věk v době rozhovoru: 39 let
- Věk v době diagnostikování: 30 a 38 (onemocněl opakovaně)
- Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, alternativní antibiotická, doplňková
Textová verze
P: Když to viděla doktorka, tak řekla, že je to jasná borrelióza, a dostal jsem na… teď nevím, jestli 21, nebo 28 dní antibiotika. Ale už jsem tenkrát si o tom něco přečetl, na internetu, a právě se mně nějak nezdálo to dávkování. Protože jsem tam si přečetl, že jsou i takové… že se pořádně neví, jak to léčit. Pak z toho vznikají nějaké závažnější problémy. Tenkrát jsem byl takový vyjukaný z toho, jak mě bolely ty ruce a necítil jsem vlastně vůbec, jestli něco pořádně držím v rukách, nebo jsem to nebyl ani schopný uchopit pořádně pevně. Tak jsem se o to víc začal zajímat, četl jsem si víc článků na internetu. A nějak se mně tenkrát nezdálo to dávkování, které jsem dostal, ani ta délka té léčby. Podle toho, co se řešilo nebo lidi co měli problémy a co to řešili na tom internetu – kolik toho člověk má dostat, toho daného preparátu nebo té účinné látky a na jak dlouho. A ještě jsem si to dohledával tam u nějakých nižších… Ježišmarja, jak se to jmenuje, asi nějaké skupiny na léčbu borreliózy, nebo doporučené postupy léčby borreliózy pro jednotlivé státy.
T: Aha.
P: Tam se to hodně řeší. Já jsem právě… Oni tam hodně argumentovali tím, že v Německu třeba to léčí úplně jinak, že ty dávky těch léčiv jsou dvojnásobné a ten čas taky. A když jsem jim to řekl, tak jsem byl samozřejmě spíš takový problematický, že už se se mnou moc nechtěli ani bavit, téměř nikde. Takže jsem využíval, nevím fakt, jestli 21 dní, nebo 28, teďka si nejsem jistý.
T: A byl to nějaký Doxycyklin?
P: Doxy, klasika, Doxyhexal, nějakých těch 100 mg dvakrát denně, nebo jak to je. Prostě poloviční dávka – přesně časová i množstevní – té účinné látky, než třeba doporučovali při léčbě borreliózy v tom Německu. Nebo někde na těch stránkách, oni tam tvrdí, já už si to nepamatuju.
T: A ty stránky, vzpomenete si, kde jste na tom internetu hledal nebo co jste nejvíc využíval?
P: Něco jsem hledal na Borrelioza.cz, něco jsem hledal, že jsem napsal do Googlu. Prostě, klasicky, strýček Google, ten poradí všechno. A něco jsem hledal samozřejmě na… Pak jsem zjistil, že jsou nějaké facebookové skupiny. Facebook moc nepoužívám, spíš tak na psaní zpráv přes messenger. Tak jsem se přihlásil do té skupiny Lymeská borrelióza a tam jsem si něco dohledával – to správné dávkování. A tam jsem se dozvěděl i o tom, že vlastně by se člověk měl nechat otestovat i pak. Nebo měl jsem i zkušenosti se známou, která vyprávěla o tom, že její manžel to prodělal, tu borreliózu, a že vlastně byl neustále testovaný, neustále ho testovali, aby viděli, jak se to vyvíjí.
Další zkušenosti:
Obvodní doktorka Bedřichovi doporučila skvrnu po klíštěti sledovat a v případě jejího zvětšování si nechat předepsat antibiotika.
Katka prodělala borreliózu už v dětství, během života se jí vracely různé zdravotní obtíže. Doktorů navštívila tolik, že si to ani skoro nepamatuje.
Jiřině po diagnóze borreliózy předepsal praktický lékař postupně troje antibiotika. Problémy ale nezmizely úplně, proto zamířila na infektologii a neurologii.
Marcela dříve prodělala léčbu antibiotickými infuzemi. Po návratu příznaků už ale obdobnou léčbu nedostala, navíc se setkala s odmítnutím i u dalších specialistů.
Marcela poté, co jí standardní léčba antibiotiky pomohla, odjela do ciziny. Po nějaké době se ale příznaky vrátily a zhoršovaly. Přijela domů, aby se léčila. Po vyčerpání možností v rámci veřejného zdravotního systému zůstala už jen u soukromého lékaře.
Alena po absolvování několikáté antibiotické léčby zjistila, že se jí po dobrání léků vždy opět přitíží. Proto se rozhodla vyzkoušet alternativní medicínu.
Marek se po třech antibiotických kúrách rozhodl vyzkoušet čínskou medicínu.
Lada při hledání účinné léčby vyzkoušela i infuze vitamínu C.
Michal si pochvaloval setkání s infektologem, který se mu osobně věnoval, vysvětlil mu různá fakta o borrelióze a fungování imunitního systému, a tím ho zbavil obav.
Vojtěch pravidelně docházel na dialýzu, kde mu také diagnostikovali borreliózu. S přístupem doktorů byl spokojený, ačkoliv postrádal některé informace.
Lada se s borreliózou potýkala dlouhodobě a vyzkoušela standardní i alternativní léčbu antibiotiky a v určitém období se léčila v podstatě sama. Praktická lékařka jí v mnohém vycházela vstříc.
Michaela ani po užívání antibiotik necítila úlevu, krevní test navíc borreliózu nepotvrdil. Obíhala tedy různé další specialisty. Některé reakce lékařů pro ni byly velmi nepříjemné.
Jana během svého komplikovaného hledání úspěšné léčby několikrát navštívila i specializovanou infekční kliniku. Popsala nepříjemný zážitek během jedné z návštěv.
Pavel onemocněl borreliózou několikrát. Na základě informací z internetu i okolí pochyboval o tom, zda je nasazená antibiotická léčba dostačující.
Jaroslava po antibiotické léčbě předepsané revmatologem nevěděla, kam se obrátit.
Annu nejdřív doktorka přesvědčila, že flek na noze není borrelióza. Po zhoršování příznaků i po absolvování antibiotické léčby se obrátila na soukromého imunologa.
Peter podporoval myšlenku, aby lidé nespoléhali jen na doktory, ale byli více zodpovědní za své zdraví.
Jaroslavě po nasazení antibiotik lékařka doporučila objednání na infekčním oddělení. Tam ale byla dlouhá objednací lhůta.
