Jaroslava na příkladu onemocnění své vnučky dokládá, jak zásadní je dobré povědomí praktických lékařů o borrelióze, její diagnostice a léčbě.

---

Jaroslava

• Věk v době rozhovoru: 62 let
• Věk v době diagnostikování: 57 let
• Absolvovaná léčba: standardní antibiotická, doplňková

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Já jsem souhlasila s tím rozhovorem s vámi, protože mě trochu vyděsilo, jak jsem vám řekla, že mám dvě vnučky, tady je spousta klíšťat… Tak moje vnučka se přišla se mnou rozloučit, protože někam odjížděla, a teď já jsem se koukala a ona měla vlastně takový ten erythém borreliózy, tak jsem – protože bylo vedro a ona byla v nějakém tílku – říkala snaše: „Ona má borreliózu.“ A ona říká: „No, hele, my jsme byly u doktorky, ona měla klíště, my jsme byly u doktorky, ono se jí tam trošku začalo dělat to červené kolo, my jsme byly u paní doktorky a ona řekla: ‚Já jí odeberu krev a uvidíme.‘“ Takže jí odebrala krev, to bylo nějak v pondělí, a řekla: „V pátek si zavolejte a já vám řeknu, jestli je to v pořádku, nebo není.“ A snacha tady byla, myslím, ve středu nebo ve čtvrtek, a to už ona měla úplně klasický příznak borreliózy, tak já jsem říkala: „Hele, já na tvém místě bych teda vůbec nikam nejela. Nebo bych nečekala a šla bych určitě si pro antibiotika, abys prostě tohle nezanedbala, protože si myslím, že ty příčiny jsou to.“ A ona říkala: „No ne, paní doktorka mi řekla, že mám v pátek zavolat, tak já jí zítra zavolám a uvidím.“ A já jsem říkala: „No, ale vy zítra odjíždíte, tak jí zavolej teď. Nebo ji vem a běž jí to ukázat, ona až to uvidí…“ Ale snacha tak trochu váhala… A já mám kamarádku, která je dětská doktorka, tak jsem té mé kamarádce zavolala a říkala jsem, jestli ji můžeme navštívit se vnučkou. Takže jsme tam přijely, ona vnučku prohlídla a řekla: „No, to je naprosto klasický případ, okamžitě antibiotika.“ Takže jí nasadila okamžitě antibiotika a snacha v pátek volala té své původní paní doktorce, řekla svoje jméno a jméno vnučky a ona jí říkala: „Maminko, můžu vás uklidnit, nic na těch testech se neobjevilo, žádné protilátky tam nejsou, takže je všechno v pořádku, můžete být klidná, vůbec se tím nezneklidňujte.“ A vlastně mě vyděsilo to, že ta paní doktorka vůbec neví, že ty protilátky se tam objevují až po nějakém období, že snachu vůbec neupozorní na ten erythém, aby ona to sledovala, a že vlastně jí řekne, ať se tím vůbec nezneklidňuje. A že tady ten stav chronické borreliózy mohla mít moje vnučka naprosto stejně, že ta informovanost těch lékařů některých obvodních, kteří vlastně jsou taková ta první záchytná síť, je strašně mizivá.

T: Když ten doktor řekne, že to je v pořádku, tak to člověk je uklidněný, přestane to řešit, že?

P: A vůbec už nic nesledujete. A pak nevidíte všechny ty příznaky, které jinak by vás musely ťuknout. A taky víte co, ona je ani neupozorní, jaké jsou k tomu příznaky, na co by si měla dávat pozor, co by měla sledovat. Tak to jsem si říkala, že je strašně důležité a že určitě tohle by se mělo změnit, aby nepřibývalo pacientů, kteří mají takové problémy, jako mám já.