pal videa

<strong> Pan Viktor říká, že je katolík, jestli mu ale víra pomáhá, nedokáže říci. Trápí ho, že slušní lidé onemocní, a ostatní ne. Považuje to za nespravedlivé. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Áno. Máte nejaký… aký druh viery? Já jsem katolík. Katolík ste. A pomáha Vám to? No tak, pomáhá… těžko říct. Já jenom říkám, že je to nespravedlivé, že slušní lidi, kteří žijou pro rodinu, se musí trápit, onemocní a musí se trápit. A takoví lotři,v kriminále a vrazi, oni neonemocní. To je… Nespravodlivosť. Nespravedlivost na světě.

Pan Viktor říká, že je katolík, jestli mu ale víra pomáhá, nedokáže říci. Trápí ho, že slušní lidé onemocní, a ostatní ne. Považuje to za nespravedlivé.
Textový přepis rozhovoru: Áno. Máte nejaký… aký druh viery? Já jsem katolík. Katolík ste. A pomáha Vám to? No tak, pomáhá… těžko říct. Já jenom říkám, že je to nespravedlivé, že slušní lidi, kteří žijou pro rodinu, se musí trápit, onemocní a musí se trápit. A takoví lotři,v kriminále a vrazi, oni neonemocní. To je… Nespravodlivosť. Nespravedlivost na světě.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_02_08_pal20.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Marie Anna je věřící. Nemoc jí přináší i chvíle, kdy je těžké čerpat z víry podporu. Je ráda, že už se rozhodla přijmout svátost nemocných..</strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Chcem sa spýtať. Máte nejaký svoj druh viery? Veríte v niečo? Já věřím, všecko, ale někdy už taky, jak mám nějaké takové potíže, tak si říkám: „Proč já zrovna?“ Mám, jsem katolička. Jo. Rodiče byli katolíci a tak. A pomohlo Vám to? Trošku? Tak ta víra taky uzdravuje. Já nemůžu nikomu nic doporučovat, dělej to nebo to, protože já chodím do kostela a bude mi lépe. Třebas teď jsem byla nahoře – tady je kaplička – na mši a měli jsme tam přijít, samozřejmě za všechny. A potom jsem prosila faráře, aby mi dal poslední pomazání, tak on sem přišel. Jsem strašně ráda i za to.Mohla jsem i u nás na to, ale děti nechtěly, některé chtěly, některé nechtěly, těžko říct. Že bychom ještě počkali, potom bylo zase lépe, tak jsme to tak vzali prostě, že později.Tak až tady jsem měla takovou příležitost.

Paní Marie Anna je věřící. Nemoc jí přináší i chvíle, kdy je těžké čerpat z víry podporu. Je ráda, že už se rozhodla přijmout svátost nemocných..
Textový přepis rozhovoru: Chcem sa spýtať. Máte nejaký svoj druh viery? Veríte v niečo? Já věřím, všecko, ale někdy už taky, jak mám nějaké takové potíže, tak si říkám: „Proč já zrovna?“ Mám, jsem katolička. Jo. Rodiče byli katolíci a tak. A pomohlo Vám to? Trošku? Tak ta víra taky uzdravuje. Já nemůžu nikomu nic doporučovat, dělej to nebo to, protože já chodím do kostela a bude mi lépe. Třebas teď jsem byla nahoře – tady je kaplička – na mši a měli jsme tam přijít, samozřejmě za všechny. A potom jsem prosila faráře, aby mi dal poslední pomazání, tak on sem přišel. Jsem strašně ráda i za to.Mohla jsem i u nás na to, ale děti nechtěly, některé chtěly, některé nechtěly, těžko říct. Že bychom ještě počkali, potom bylo zase lépe, tak jsme to tak vzali prostě, že později.Tak až tady jsem měla takovou příležitost.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_02_07_pal01.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Alžběta je věřící. Víra je pro ni velmi důležitá, modlitba jí přináší duševní, ale I fyzickou úlevu. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Len to zdravie keby bolo. Áno. A keby ste niekomu mali niečo poradiť, kto má rovnakú diagnózu ako Vy. Čo by ste mu poradili? No, nejdůležitější je pro mě modlitba a meditace. Najdôležitejšia je modlitba a meditácia. Ano. To by ste poradili tomu človeku? Ano. A ste veriaca? Ano. Ste katolíčka. Ano. Takže najdôležitejší …čiže ten Boh je pre Vás dôležitý. Ano. Najdôležitejší. Ja som tiež veriaca. Když se modlím, tak se mi uleví. Keď sa modlíte, tak sa Vám uľaví. Ano, A uľaví sa Vám aj fyzicky alebo len duševne? Ano. Aj fyzicky. Ano. Pomodlíte sa a sa Vám uľaví aj fyzicky. Ano, při vyslovení jména. Pri vyslovení mena. Se mi lépe dýchá. Lepšie dýcha. Ježiš. Ano. Ježiš. Ježíš Kristus anebo Pane Bože. Ježiš Kristus alebo Pane Bože. Sa Vám lepšie dýcha. Ano. Bože zmiluj sa, Bože zmiluj sa. Ano. A k Panne Márii sa tiež modlíte. Ano. A k svätým nejakým. No, k Janu Pavlu II. Jánovi Pavlovi II. Ano. A ke svatým. Bude teraz svätorečeným, bol 5.2. Ano, ano. On teraz robí zázraky. A chcem sa spýtať ešte, chodí za vami nejaký kňaz? Ano. Otec Roman. A na přijímaní. Prijímanie. A chodíte na svätú omšu, keď sa dá? Ano, samozřejmě. Áno, a to je pre vás veľmi dôležité. Ano.

Paní Alžběta je věřící. Víra je pro ni velmi důležitá, modlitba jí přináší duševní, ale I fyzickou úlevu.
Textový přepis rozhovoru: Len to zdravie keby bolo. Áno. A keby ste niekomu mali niečo poradiť, kto má rovnakú diagnózu ako Vy. Čo by ste mu poradili? No, nejdůležitější je pro mě modlitba a meditace. Najdôležitejšia je modlitba a meditácia. Ano. To by ste poradili tomu človeku? Ano. A ste veriaca? Ano. Ste katolíčka. Ano. Takže najdôležitejší …čiže ten Boh je pre Vás dôležitý. Ano. Najdôležitejší. Ja som tiež veriaca. Když se modlím, tak se mi uleví. Keď sa modlíte, tak sa Vám uľaví. Ano, A uľaví sa Vám aj fyzicky alebo len duševne? Ano. Aj fyzicky. Ano. Pomodlíte sa a sa Vám uľaví aj fyzicky. Ano, při vyslovení jména. Pri vyslovení mena. Se mi lépe dýchá. Lepšie dýcha. Ježiš. Ano. Ježiš. Ježíš Kristus anebo Pane Bože. Ježiš Kristus alebo Pane Bože. Sa Vám lepšie dýcha. Ano. Bože zmiluj sa, Bože zmiluj sa. Ano. A k Panne Márii sa tiež modlíte. Ano. A k svätým nejakým. No, k Janu Pavlu II. Jánovi Pavlovi II. Ano. A ke svatým. Bude teraz svätorečeným, bol 5.2. Ano, ano. On teraz robí zázraky. A chcem sa spýtať ešte, chodí za vami nejaký kňaz? Ano. Otec Roman. A na přijímaní. Prijímanie. A chodíte na svätú omšu, keď sa dá? Ano, samozřejmě. Áno, a to je pre vás veľmi dôležité. Ano.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/PAL_06_02_06_pal14.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Valéria je věřící, víra a modlitba jí pomáhají. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Můžu se zeptat, jestli jste věřící? Ano. A pomáhá vám nějak víra? Áno. Takto keď, pomáha. Určitá modlitba. Potom hovorím: „Jéj, určite, Duchu svätý, mi pomohla. S Ježiškom a s Pannou Máriou.“ Takže na Slovensku sme viac veriaci. Šak aj sestry mám 2 na Slovensku a jedna aj druhá, som v kostole dala na omšu, sa dáva ako to, aby to zdravie a to.

Paní Valéria je věřící, víra a modlitba jí pomáhají.
Textový přepis rozhovoru: Můžu se zeptat, jestli jste věřící? Ano. A pomáhá vám nějak víra? Áno. Takto keď, pomáha. Určitá modlitba. Potom hovorím: „Jéj, určite, Duchu svätý, mi pomohla. S Ježiškom a s Pannou Máriou.“ Takže na Slovensku sme viac veriaci. Šak aj sestry mám 2 na Slovensku a jedna aj druhá, som v kostole dala na omšu, sa dáva ako to, aby to zdravie a to.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/PAL_06_02_05_pal37.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Libuše přisuzuje svou vyrovnanost a sílu víře, která je pro ni důležitá. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Vy vypadáte hodně smířeně, vyrovnaně. (…) Mě tady toto, že mám se k čemu upírat…Vím, že třeba je taková písnička v kostele, že se zpívá:„Přijde-li…“Jak to je? „Budu-li navštíven nemocí zlou, přispěj mi Ježíši pomocí svou, ó Ježíší.“ Tak vždycky jsem neprosila o uzdravení, ale spíš jsem prosila o dodání síly k překonání těch mých problémů.Ajsem ráda, že proto jsem teda vyrovnaná, i tady z těchto důvodů. A říkám si, že i smrti se nebojím, že ten tunýlek, až tam budeme procházet a to světýlko tam… ten můj život bude zhodnocený, samozřejmě. A chci věřit tomu, že se tam setkáme nějakým způsobem teda. A když se nesetkáme, když to bude nějak jinak, tak zase…

Paní Libuše přisuzuje svou vyrovnanost a sílu víře, která je pro ni důležitá.
Textový přepis rozhovoru: Vy vypadáte hodně smířeně, vyrovnaně. (…) Mě tady toto, že mám se k čemu upírat…Vím, že třeba je taková písnička v kostele, že se zpívá:„Přijde-li…“Jak to je? „Budu-li navštíven nemocí zlou, přispěj mi Ježíši pomocí svou, ó Ježíší.“ Tak vždycky jsem neprosila o uzdravení, ale spíš jsem prosila o dodání síly k překonání těch mých problémů.Ajsem ráda, že proto jsem teda vyrovnaná, i tady z těchto důvodů. A říkám si, že i smrti se nebojím, že ten tunýlek, až tam budeme procházet a to světýlko tam… ten můj život bude zhodnocený, samozřejmě. A chci věřit tomu, že se tam setkáme nějakým způsobem teda. A když se nesetkáme, když to bude nějak jinak, tak zase…

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/PAL_06_02_04_pal41.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pan Vladimír se zabývá literaturou o posmrtném životě a přál by si v tom ještě nějakou dobu pokračovat. Na základě prostudovaných knih, ale i z pohledu věřícíhoje přesvědčen, že smrtí život nekončí. Je to pro něj povzbuzující. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: S kým ste sa o tom rozprávali? S rodinou, s kamarátmi, s profesionálmi, s doktorom, s kým ste o sa o tom rozprávali vtedy? S rodinou ii s doktorem, samozřejmě. Jenže on neříká jako do…Lékař xxxx, primář právě jihlavský, ten mě operoval a ten říkal: „No tak, když ten kritický čas je kolem pěti let po operaci.“ To znamená, já jsem pět let absolvoval bez problémů, a teď už je to vlastně prakticky deset let, a tak doufám, že ještě nějaký ten pátek tady to vydrží a že bude možno tady ještě dokončit to, co jsem nedokončil, protože mám některé ty věci, kterýmijsem se zabýval, co se týká třeba toho života po smrti. Mám celou řadu kvalitních knížek, které mám prostudované a které právě potřebuju promyslet a dojít k nějakým závěrům. Otázka je, jestli teda po smrti život pokračuje, anebo zda duše umírá s tělem. Věřím, že právě duše přetrvá tělesnou smrt a že ty věci, které právě jednotliví psychologové, jednotliví třeba astrofyzikové dokazují, že tam v té otázce, otázce vědomí, osobnost, paměť, duše, že právě mají takovou trvalou hodnotu, že tu smrt překonají a že právě při tom vědomí bude život pokračovat, pokračovat dále. (…) Ako to ovplyvnilo Váš profesijný život? No, tak právě toovlivnilo tím způsobem, že jsem si uvědomil, že nemůžeme si hrát sobě divadlo, že jako budeme věčně, ale že počítáme s tím, že se jednou náš život skončí. A z našeho zpěvníku také vynechali tu jednu píseň, která by tam měla být, protože je to určité takové to vyznání – vyznání, že smrtí život nekončí. Je to píseň: „Já věřím v svého mistra moc a smrt mě neleká. Já vím, že vbouř a noc mě vítá přístav zdaleka. Nuž země, přijmi kořist svou, co je mi těla chýš, než klesne tam xxxx můj duch xxxx. Již nade všeckou chorobou už nebe dýchá vzduch a světlem – jeho ozdobou, už na věky je Bůh.“ Tak tady to je taková píseň, která vyjadřuje to přesvědčení, s kterým se ztotožňuji. Takže není to nějaká taková jako obava nebo úzkost nebo beznaděj, a teda je to vlastně něco, co posiluje a jistě posílí i v čase posledního odchodu.

Pan Vladimír se zabývá literaturou o posmrtném životě a přál by si v tom ještě nějakou dobu pokračovat. Na základě prostudovaných knih, ale i z pohledu věřícíhoje přesvědčen, že smrtí život nekončí. Je to pro něj povzbuzující.
Textový přepis rozhovoru: S kým ste sa o tom rozprávali? S rodinou, s kamarátmi, s profesionálmi, s doktorom, s kým ste o sa o tom rozprávali vtedy? S rodinou ii s doktorem, samozřejmě. Jenže on neříká jako do…Lékař xxxx, primář právě jihlavský, ten mě operoval a ten říkal: „No tak, když ten kritický čas je kolem pěti let po operaci.“ To znamená, já jsem pět let absolvoval bez problémů, a teď už je to vlastně prakticky deset let, a tak doufám, že ještě nějaký ten pátek tady to vydrží a že bude možno tady ještě dokončit to, co jsem nedokončil, protože mám některé ty věci, kterýmijsem se zabýval, co se týká třeba toho života po smrti. Mám celou řadu kvalitních knížek, které mám prostudované a které právě potřebuju promyslet a dojít k nějakým závěrům. Otázka je, jestli teda po smrti život pokračuje, anebo zda duše umírá s tělem. Věřím, že právě duše přetrvá tělesnou smrt a že ty věci, které právě jednotliví psychologové, jednotliví třeba astrofyzikové dokazují, že tam v té otázce, otázce vědomí, osobnost, paměť, duše, že právě mají takovou trvalou hodnotu, že tu smrt překonají a že právě při tom vědomí bude život pokračovat, pokračovat dále. (…) Ako to ovplyvnilo Váš profesijný život? No, tak právě toovlivnilo tím způsobem, že jsem si uvědomil, že nemůžeme si hrát sobě divadlo, že jako budeme věčně, ale že počítáme s tím, že se jednou náš život skončí. A z našeho zpěvníku také vynechali tu jednu píseň, která by tam měla být, protože je to určité takové to vyznání – vyznání, že smrtí život nekončí. Je to píseň: „Já věřím v svého mistra moc a smrt mě neleká. Já vím, že vbouř a noc mě vítá přístav zdaleka. Nuž země, přijmi kořist svou, co je mi těla chýš, než klesne tam xxxx můj duch xxxx. Již nade všeckou chorobou už nebe dýchá vzduch a světlem – jeho ozdobou, už na věky je Bůh.“ Tak tady to je taková píseň, která vyjadřuje to přesvědčení, s kterým se ztotožňuji. Takže není to nějaká taková jako obava nebo úzkost nebo beznaděj, a teda je to vlastně něco, co posiluje a jistě posílí i v čase posledního odchodu.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/PAL_06_02_03_pal21.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Miladě víra pomáhá přijímat trpělivě průběh léčby a nemoci. Zdůrazňuje, že to, že je věřící, neznamená, že se modlí za zázrak. Vysvětluje, že jde o to, aby dokázala vše, co přijde, přijmout a zvládnout. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Možná, že tím, jak se člověk nějak smiřoval, nebo v té fázi toho smiřování se s tou nemocí…Tak si myslím, že děkoval mi, velmi mi pomáhá to, že jsme věřící a že tadytyhle věci asi přece jenom trošičku jinak vnímáme. A hodně mi to pomáhalo v době, kdy pro lidi kolem mne– třeba kteří jsou nevěřící nebo takhle, tak se jako hodně zlobili, jak to všechno trvá, jaké tam jsou prostoje, jak se dlouho čeká na výsledky, na objednání. Ale já jsem to v tom neviděla a brala jsem to, že takhle to má být a že nevím, co je pro mě dobré, a že možná právě toto, takové ty odklady, ty pauzy a takhle, které tam byly, tak že mi prostě nějak prodlužujou takovou tu fázi života, která je kvalitní, kterámožná potom nějak skončí. Nebo prostě až přijde, přijde to do nějaké další fáze, která bude hodně nepříjemná. Takže to mě takhle neděsilo, jako že to třeba trvá déle nebo že to je něco takového. (….) Taky bych chtěla říct, že to není tak, jak si možná lidé myslí, že se modlíme za nějaký zázrak, aby mě Bůh uzdravil. Samozřejmě že by to bylo fajn, ale spíš se modlíme za to, abych to dokázala přijmout, abych měla v duši pokoj, abych ty věci, které budou přicházet krok za krokem, zvládala, abych měla dost síly na každý den tyhle věci přijímat. Takže není to o tom, že někdo řekne: „No jo, zázrak, čekají na zázrak, křesťané.“ Není to tak. Je to o každodenním takovém tom boji, o každodenním tom prožívání, aby člověk měl v tom pokoj. A musím říct, že opravdu v tom pokoj mám.

Paní Miladě víra pomáhá přijímat trpělivě průběh léčby a nemoci. Zdůrazňuje, že to, že je věřící, neznamená, že se modlí za zázrak. Vysvětluje, že jde o to, aby dokázala vše, co přijde, přijmout a zvládnout.
Textový přepis rozhovoru: Možná, že tím, jak se člověk nějak smiřoval, nebo v té fázi toho smiřování se s tou nemocí…Tak si myslím, že děkoval mi, velmi mi pomáhá to, že jsme věřící a že tadytyhle věci asi přece jenom trošičku jinak vnímáme. A hodně mi to pomáhalo v době, kdy pro lidi kolem mne– třeba kteří jsou nevěřící nebo takhle, tak se jako hodně zlobili, jak to všechno trvá, jaké tam jsou prostoje, jak se dlouho čeká na výsledky, na objednání. Ale já jsem to v tom neviděla a brala jsem to, že takhle to má být a že nevím, co je pro mě dobré, a že možná právě toto, takové ty odklady, ty pauzy a takhle, které tam byly, tak že mi prostě nějak prodlužujou takovou tu fázi života, která je kvalitní, kterámožná potom nějak skončí. Nebo prostě až přijde, přijde to do nějaké další fáze, která bude hodně nepříjemná. Takže to mě takhle neděsilo, jako že to třeba trvá déle nebo že to je něco takového. (….) Taky bych chtěla říct, že to není tak, jak si možná lidé myslí, že se modlíme za nějaký zázrak, aby mě Bůh uzdravil. Samozřejmě že by to bylo fajn, ale spíš se modlíme za to, abych to dokázala přijmout, abych měla v duši pokoj, abych ty věci, které budou přicházet krok za krokem, zvládala, abych měla dost síly na každý den tyhle věci přijímat. Takže není to o tom, že někdo řekne: „No jo, zázrak, čekají na zázrak, křesťané.“ Není to tak. Je to o každodenním takovém tom boji, o každodenním tom prožívání, aby člověk měl v tom pokoj. A musím říct, že opravdu v tom pokoj mám.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_02_02_pal30.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pro paní Ditu je víra významnou oporou. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A psychika, díky Bohu, taky.Je tu vlídný personál, sestřičky, všichni, co tu pracují, lékaři.Aještě já jsem věřící, věřím Bohu, takže to je pro mě velká podpora. A je to podpora, i když přemýšlím nad svou rodinou, protože vím prostě, jak tomu věřím, že to není nic ke zlému. Jakože nevím, co z tohohle může být v uvozovkách dobrého, ale já věřím Bohu, takže tomu věřím. Jinak je to pro mě těžké, jako i pro maminku, protože mojí nejmladší dceři je 7 let, takže mi to přijde brzo, ale zas opravdu věřím Bohu, že je postaráno…

Pro paní Ditu je víra významnou oporou.
Textový přepis rozhovoru: A psychika, díky Bohu, taky.Je tu vlídný personál, sestřičky, všichni, co tu pracují, lékaři.Aještě já jsem věřící, věřím Bohu, takže to je pro mě velká podpora. A je to podpora, i když přemýšlím nad svou rodinou, protože vím prostě, jak tomu věřím, že to není nic ke zlému. Jakože nevím, co z tohohle může být v uvozovkách dobrého, ale já věřím Bohu, takže tomu věřím. Jinak je to pro mě těžké, jako i pro maminku, protože mojí nejmladší dceři je 7 let, takže mi to přijde brzo, ale zas opravdu věřím Bohu, že je postaráno…

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_02_01_pal28.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Jana popisuje, že lpěním na zachování své pracovní role a na soběstačnosti chtěla ochránit svou maminku před trápením. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Byl to docela šok, když jsem si musela na ten vozík sednout a jenom rukama řídit všechno. Ale pořád jsem zvládala jezdit autem na ruční ovládání, tak to jsem ještě chodila do práce. Sice do jiné, ale pořád ještě –jako doktor ve zdravotní pojišťovně, pořád jsem si tu svoji roli alechtěla nechat. Zpětně si však myslím, že to spíš bylo pro moji maminku. Protože jen co jsem nastoupila do té pojišťovny – dostala jsem průkazku, já nevím, co všechno, že jsem zaměstnanec té pojišťovny –, tak jsem vlastně všechno tohle přivezla autíčkem té mojí mamince: „Mami, podívej, já jsem na tom ještě dobře, já pořád pracuju. Já jsem ještě pořád ta moudrá, na co ses vždycky těšila.“ Ona to samozřejmě viděla, že nejsem v pořádku, ale tu hru se mnou hrála pořád. Ji by to taky složilo.

Paní Jana popisuje, že lpěním na zachování své pracovní role a na soběstačnosti chtěla ochránit svou maminku před trápením.
Textový přepis rozhovoru: Byl to docela šok, když jsem si musela na ten vozík sednout a jenom rukama řídit všechno. Ale pořád jsem zvládala jezdit autem na ruční ovládání, tak to jsem ještě chodila do práce. Sice do jiné, ale pořád ještě –jako doktor ve zdravotní pojišťovně, pořád jsem si tu svoji roli alechtěla nechat. Zpětně si však myslím, že to spíš bylo pro moji maminku. Protože jen co jsem nastoupila do té pojišťovny – dostala jsem průkazku, já nevím, co všechno, že jsem zaměstnanec té pojišťovny –, tak jsem vlastně všechno tohle přivezla autíčkem té mojí mamince: „Mami, podívej, já jsem na tom ještě dobře, já pořád pracuju. Já jsem ještě pořád ta moudrá, na co ses vždycky těšila.“ Ona to samozřejmě viděla, že nejsem v pořádku, ale tu hru se mnou hrála pořád. Ji by to taky složilo.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_17_pal03.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Hana chce odejít do hospice, protože její manžel jí nevěnuje péči, kterou by potřebovala.. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A tak teďka přemýšlíte o tom, že byste šla do toho hospice? Ano. Já musím jít, protože když budu doma, tak já se tady zblázním, protože můj muž furt si myslí, že budu vařit. Já říkám: „Ty jseš snad blázen.“ Vždyť já se bojím stoupnout si a jít tady k pračce, a to budu stát u sporáku ještě? On má takové tipy, že on si zvykl na mé jídlo, protože my jsme spolu 41 let, on nejí ani u své sestry, on nejí nikde v restauraci. A já jsem mu říkala, že mi bude docházet pro obědy, že tady je chlapecký domov a že tam prodávají pro důchodce obědy. On že tam ale chodit nebude, protože to on nikdy neudělá, on nebude nikde žebrat. On je jak blázen, mu nevysvětlíte, že to je normálně, jako kdyby šel do restaurace s kastrolky. Takže manžel nějak moc neumí vám pomoct v tom, co byste potřebovala? No právě. Já říkám: „Ne, ty mně neumíš pomoct.“ On je třeba doma, já jsem v posteli, já bych potřebovala, aby mě zvedl a aby za mnou přišel, on tady sedí, já na něho volám, on neslyší. Já říkám: „Kup píšťalku, já na tebe vždycky písknu, abys přišel.“ Protože já potřebuju třeba podat hrnek nebo se napít a podat prášek. No, katastrofa. Já říkám: „Co já se tady s tebou budu furt rozčilovat, kašlu na tebe, půjdu do nemocnice.“ A on, že to se mu nelíbí, že on to nedovolí. Tak já říkám: „Ty můžeš dovolovat tak prd.“

Paní Hana chce odejít do hospice, protože její manžel jí nevěnuje péči, kterou by potřebovala..
Textový přepis rozhovoru: A tak teďka přemýšlíte o tom, že byste šla do toho hospice? Ano. Já musím jít, protože když budu doma, tak já se tady zblázním, protože můj muž furt si myslí, že budu vařit. Já říkám: „Ty jseš snad blázen.“ Vždyť já se bojím stoupnout si a jít tady k pračce, a to budu stát u sporáku ještě? On má takové tipy, že on si zvykl na mé jídlo, protože my jsme spolu 41 let, on nejí ani u své sestry, on nejí nikde v restauraci. A já jsem mu říkala, že mi bude docházet pro obědy, že tady je chlapecký domov a že tam prodávají pro důchodce obědy. On že tam ale chodit nebude, protože to on nikdy neudělá, on nebude nikde žebrat. On je jak blázen, mu nevysvětlíte, že to je normálně, jako kdyby šel do restaurace s kastrolky. Takže manžel nějak moc neumí vám pomoct v tom, co byste potřebovala? No právě. Já říkám: „Ne, ty mně neumíš pomoct.“ On je třeba doma, já jsem v posteli, já bych potřebovala, aby mě zvedl a aby za mnou přišel, on tady sedí, já na něho volám, on neslyší. Já říkám: „Kup píšťalku, já na tebe vždycky písknu, abys přišel.“ Protože já potřebuju třeba podat hrnek nebo se napít a podat prášek. No, katastrofa. Já říkám: „Co já se tady s tebou budu furt rozčilovat, kašlu na tebe, půjdu do nemocnice.“ A on, že to se mu nelíbí, že on to nedovolí. Tak já říkám: „Ty můžeš dovolovat tak prd.“

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_15_pal31.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Tereza se stará o to, aby manžela, který o ni pečuje, zatěžovala její nemoc co nejméně. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A ještě se starat, aby na to nemyslel manžel, protože je to pro něj taky nápor svým způsobem. Tak mu vymýšlím práci. Takže jsem mu nakoupila haldu drůbeže. A spoustu takových věcí: tady balkon mi oprav, támhleto mi udělej. Takže on má furt taky co dělat a nemusí na to myslet. Řeknu: „Běž si na pivo, já když něco, tak zavolám, kdyby mi bylo zle. Nechci tě omezovat. Musíš žít normálně dál.“ Takže to beru i po téhle stránce, že tu rodinu ta nemoc ještě víc ztužila. (…) Mě ještě napadá, jak to vlastně probíráte s manželem xxxx? Nijak. Zeptá se mě, jestli potřebuju něco, jestli mě něco bolí nebo něco. Jinak se o tom nebavíme. My víme, že to tu je, že tu máme jednoho hosta navíc, a já chci, aby měl klid, ať je spokojený aspoň on. Aby to zbytečně neprožíval. Protože ti chlapi jsou trošku na tom hůř psychicky a toho sem se bála. Tak máme i domluveno, že když tak potom ty děti sem budou častěji jezdit za ním, aby to…Protože víte, jak to je, chlap se dá na chlast a je konečná. Ale já si myslím, že u něho to nehrozí. Že už tak nějak se s tím vyrovnal, že to tu je, a furt má zájem o to, jestli něco nepotřebuju.Kamkoliv jde, tak říká nejdřív, než odejde: „Potřebuješ něco? Přinesu ti.“ Stačí říct: „Hele, já mám žízeň.“A on už utíká. Není, říkám, v tomhletom jako…Nerozebíráme to, bereme to skutečně tak, jak to je. Což si myslím, že i pro něho je lepší. Proto já mu vymýšlím furt tu práci. Takhle vám to řeknu.

Paní Tereza se stará o to, aby manžela, který o ni pečuje, zatěžovala její nemoc co nejméně.
Textový přepis rozhovoru: A ještě se starat, aby na to nemyslel manžel, protože je to pro něj taky nápor svým způsobem. Tak mu vymýšlím práci. Takže jsem mu nakoupila haldu drůbeže. A spoustu takových věcí: tady balkon mi oprav, támhleto mi udělej. Takže on má furt taky co dělat a nemusí na to myslet. Řeknu: „Běž si na pivo, já když něco, tak zavolám, kdyby mi bylo zle. Nechci tě omezovat. Musíš žít normálně dál.“ Takže to beru i po téhle stránce, že tu rodinu ta nemoc ještě víc ztužila. (…) Mě ještě napadá, jak to vlastně probíráte s manželem xxxx? Nijak. Zeptá se mě, jestli potřebuju něco, jestli mě něco bolí nebo něco. Jinak se o tom nebavíme. My víme, že to tu je, že tu máme jednoho hosta navíc, a já chci, aby měl klid, ať je spokojený aspoň on. Aby to zbytečně neprožíval. Protože ti chlapi jsou trošku na tom hůř psychicky a toho sem se bála. Tak máme i domluveno, že když tak potom ty děti sem budou častěji jezdit za ním, aby to…Protože víte, jak to je, chlap se dá na chlast a je konečná. Ale já si myslím, že u něho to nehrozí. Že už tak nějak se s tím vyrovnal, že to tu je, a furt má zájem o to, jestli něco nepotřebuju.Kamkoliv jde, tak říká nejdřív, než odejde: „Potřebuješ něco? Přinesu ti.“ Stačí říct: „Hele, já mám žízeň.“A on už utíká. Není, říkám, v tomhletom jako…Nerozebíráme to, bereme to skutečně tak, jak to je. Což si myslím, že i pro něho je lepší. Proto já mu vymýšlím furt tu práci. Takhle vám to řeknu.

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_16_pal27.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Monika nemá nikoho, kdo by jí mohl pomoci a například ji dovézt na vyšetření do vzdálenějšího a kvalitnějšího zařízení, než má v místě bydliště. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A pokud nemáte auto – a auto mít nemůžu, ani žádnou starou plečku, protože mám ty nohy, takže prostě nemůžu. Řidičák mám x let, ale prostě já nemám odkuď kam jak jet. Takže co k tomu říct. A stoprocentně nemám nikoho, kdo by mě… Protože zase, že si lidi vezmou auto a dojedou tamhle někam. Já když to spočítám, tak jsem byla tak patnáctkrát nebo šestnáctkrát na chemoterapii a v podstatě to bylo vždycky tak, že jsem dojela sem trolejbusem, odjela jsem trolejbusem. Po svých. To je hrozně těžké. A ještě navíc se tvářit vesele, aby doma to dítě nic nevědělo.

Paní Monika nemá nikoho, kdo by jí mohl pomoci a například ji dovézt na vyšetření do vzdálenějšího a kvalitnějšího zařízení, než má v místě bydliště.
Textový přepis rozhovoru: A pokud nemáte auto – a auto mít nemůžu, ani žádnou starou plečku, protože mám ty nohy, takže prostě nemůžu. Řidičák mám x let, ale prostě já nemám odkuď kam jak jet. Takže co k tomu říct. A stoprocentně nemám nikoho, kdo by mě… Protože zase, že si lidi vezmou auto a dojedou tamhle někam. Já když to spočítám, tak jsem byla tak patnáctkrát nebo šestnáctkrát na chemoterapii a v podstatě to bylo vždycky tak, že jsem dojela sem trolejbusem, odjela jsem trolejbusem. Po svých. To je hrozně těžké. A ještě navíc se tvářit vesele, aby doma to dítě nic nevědělo.

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_14_pal24.mp4

Pokračovat ve čtení

pal_06_01_13_pal26

pal_06_01_13_pal26

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_13_pal26.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Dáša má podporu od dětí i přítele. Protože ale děti žijí v zahraničí a přítel má v péči svou vnučku, nenavštěvují ji tak často, jak by potřebovala. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Máte problémy napríklad ekonomického rázu? Zatím ne. Děti mě podporujou. Děti. Protože invalidní důchod nemám velký. Mi posílají peníze. Áno. A máte obavy o rodinu alebo o nejakých blízkych? Máte nejakú? Mám. V cizině mám oba dva. Dceru i syna. A chcem sa spýtať. Potrebovali by ste od nich niečo viac od tých blízkych? Aby byli u mě. Aby boli pri Vás. Že by ste potrebovali domov. A ten priateľ? To… Ten málo jezdí. Aha. On ještě má v péči vnučku, 18 roků. Tak je to takové…

Paní Dáša má podporu od dětí i přítele. Protože ale děti žijí v zahraničí a přítel má v péči svou vnučku, nenavštěvují ji tak často, jak by potřebovala.
Textový přepis rozhovoru: Máte problémy napríklad ekonomického rázu? Zatím ne. Děti mě podporujou. Děti. Protože invalidní důchod nemám velký. Mi posílají peníze. Áno. A máte obavy o rodinu alebo o nejakých blízkych? Máte nejakú? Mám. V cizině mám oba dva. Dceru i syna. A chcem sa spýtať. Potrebovali by ste od nich niečo viac od tých blízkych? Aby byli u mě. Aby boli pri Vás. Že by ste potrebovali domov. A ten priateľ? To… Ten málo jezdí. Aha. On ještě má v péči vnučku, 18 roků. Tak je to takové…

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_12_pal13.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pan Jaromír nemá rodinu. V hospici si ale našel kamarády, kteří jej podporují. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Cítili ste od niekoho podporu emocionálnu alebo inú podporu? Tadyhle, mám ji tady. Já jsem sám jinak, ale tady mám hodně kamarádů, kamarádek. Tí vás podporujú? Ty mě podporujou, povzbuzujou. xxxx Ne, ne. Přijdou tady zamnou. Nejenom přijdou. Prostě když jsem s nimi, tak se cítím dobře. Mám s kým promluvit. A aký druh podpory by ste potrebovali keby xxxx lepšie? Nic, tady už mám všechno. Tady už jsem… Peklem jsem si prošel, tady mám po něm stopy. Takže žádné velké cíle už si nedávám. Nepotřebuju teď nic. Teď jsem tady, teď jsem vyrovnaný.

Pan Jaromír nemá rodinu. V hospici si ale našel kamarády, kteří jej podporují.
Textový přepis rozhovoru: Cítili ste od niekoho podporu emocionálnu alebo inú podporu? Tadyhle, mám ji tady. Já jsem sám jinak, ale tady mám hodně kamarádů, kamarádek. Tí vás podporujú? Ty mě podporujou, povzbuzujou. xxxx Ne, ne. Přijdou tady zamnou. Nejenom přijdou. Prostě když jsem s nimi, tak se cítím dobře. Mám s kým promluvit. A aký druh podpory by ste potrebovali keby xxxx lepšie? Nic, tady už mám všechno. Tady už jsem… Peklem jsem si prošel, tady mám po něm stopy. Takže žádné velké cíle už si nedávám. Nepotřebuju teď nic. Teď jsem tady, teď jsem vyrovnaný.

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_11_pal16.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Helena popisuje mnoho svých přátelských kontaktů a návštěv jako důležité rozptýlení, které jí pomáhá se se situací srovnat a nepřipouštět si chmurné myšlenky. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A co vám pomáhá v tom, se s tím nějak srovnat? Já nevím, já jsem prostě celý život dostávala dost drcanců, takže mě nějaký návrh ještě jako nepřekvapí. To nevím, co by xxxx. Já to mám, jakbych řekla, bez depresí nebo toho. Já mám hodně kamarádů, představte si, i přes internet. Jak já jsem říkala internet, takněkdo na to: „Á, internet.“ No, já jsem říkala, je to jako nůž v rukou dítěte. Někdo si z toho vybere to špatné, někdo ne. A já jsem tam potkala partu bab, kde je víceméně vedoucí herečka xxxx a s nimi je strašná legrace a ony sem zamnou jezdí, mockrát už zamou byly. Eva, potom malířka Viky – no, vidíte, to je hanba, nakonec mi vypadne xxxx a mnoho takovýchle krásných bab, které jsou samá sranda. A prostě ty za mnou sem jezdí taky každý den, píšou. Potom mám ještě mnoho dalších tady místních známých, takže mně se tady telefon netrhne a návštěvy taky. A ještě je pan doktor tak laskavý, že přijde a mně tady sedí bába a on řekne: „Tak vy se už asi nezdržíte?“ A ona řekne: „Jo, ještě půl hodiny.“ Tak on chudák odejde a nechá nás ještě tam. Já ani nemám čas nad něčím přemýšlet, a když mám spavý den, tak několikrát jich proklímám, že mi to furt zvoní nebo tohleto. Ateď po 3 nedělích jsem tady se ještě seznámila s paní naproti. Ta je taky strašně fajn. Takže nemám čas nějak nad tím přemýšlet. Anebo usnu. A prostě pak je mi všechno jedno, takže na nějaké deprese náladu nemám.

Paní Helena popisuje mnoho svých přátelských kontaktů a návštěv jako důležité rozptýlení, které jí pomáhá se se situací srovnat a nepřipouštět si chmurné myšlenky.
Textový přepis rozhovoru: A co vám pomáhá v tom, se s tím nějak srovnat? Já nevím, já jsem prostě celý život dostávala dost drcanců, takže mě nějaký návrh ještě jako nepřekvapí. To nevím, co by xxxx. Já to mám, jakbych řekla, bez depresí nebo toho. Já mám hodně kamarádů, představte si, i přes internet. Jak já jsem říkala internet, takněkdo na to: „Á, internet.“ No, já jsem říkala, je to jako nůž v rukou dítěte. Někdo si z toho vybere to špatné, někdo ne. A já jsem tam potkala partu bab, kde je víceméně vedoucí herečka xxxx a s nimi je strašná legrace a ony sem zamnou jezdí, mockrát už zamou byly. Eva, potom malířka Viky – no, vidíte, to je hanba, nakonec mi vypadne xxxx a mnoho takovýchle krásných bab, které jsou samá sranda. A prostě ty za mnou sem jezdí taky každý den, píšou. Potom mám ještě mnoho dalších tady místních známých, takže mně se tady telefon netrhne a návštěvy taky. A ještě je pan doktor tak laskavý, že přijde a mně tady sedí bába a on řekne: „Tak vy se už asi nezdržíte?“ A ona řekne: „Jo, ještě půl hodiny.“ Tak on chudák odejde a nechá nás ještě tam. Já ani nemám čas nad něčím přemýšlet, a když mám spavý den, tak několikrát jich proklímám, že mi to furt zvoní nebo tohleto. Ateď po 3 nedělích jsem tady se ještě seznámila s paní naproti. Ta je taky strašně fajn. Takže nemám čas nějak nad tím přemýšlet. Anebo usnu. A prostě pak je mi všechno jedno, takže na nějaké deprese náladu nemám.

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_10_pal35.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pana Vladimíra podporují kromě rodiny také přátelé z jeho církve. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Jaký typ reakce nebo podpory jste zažil od svého okolí – od rodiny, od přátel? Oni většinou co přátelé říkají, to je: „Jsme s vámi, myslíme na vás, brzy se uzdravte, brzy zase přijďte mezi nás.“ Protože já od září minulého roku jsem prakticky nevycházel ven. To znamená, byl jsem odkázán tady na byt jako takový a verandu, kde každý den chodím těch 12 metrů tam, 12 metrů zpátky a tak dále. A hlavně manželka říká, abych byl na vzdoušku, abych byl v pohybu a nebyl jen xxxx. Čili prakticky ta účast. My třeba jako věřící, my jsme ve sboru evangelické církve. Tam říkají: „My se také za vás modlíme. Tak ne abyste tady byl sto let, ale abyste byl uchráněn všelijakých takových těch komplikací, co se týká i třeba bolestí anebo věcí, které opravdu jsou nesnadné a těžké.“

Pana Vladimíra podporují kromě rodiny také přátelé z jeho církve.
Textový přepis rozhovoru: Jaký typ reakce nebo podpory jste zažil od svého okolí – od rodiny, od přátel? Oni většinou co přátelé říkají, to je: „Jsme s vámi, myslíme na vás, brzy se uzdravte, brzy zase přijďte mezi nás.“ Protože já od září minulého roku jsem prakticky nevycházel ven. To znamená, byl jsem odkázán tady na byt jako takový a verandu, kde každý den chodím těch 12 metrů tam, 12 metrů zpátky a tak dále. A hlavně manželka říká, abych byl na vzdoušku, abych byl v pohybu a nebyl jen xxxx. Čili prakticky ta účast. My třeba jako věřící, my jsme ve sboru evangelické církve. Tam říkají: „My se také za vás modlíme. Tak ne abyste tady byl sto let, ale abyste byl uchráněn všelijakých takových těch komplikací, co se týká i třeba bolestí anebo věcí, které opravdu jsou nesnadné a těžké.“

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_09_pal21.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Tereza je velmi spokojená s péčí své rodiny i přátel. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Nemyslet na to, to je celé, co já k tomu můžu říct.A hlavně to chce teda okolo sebe mít lidi, kteřío to stojí. Abyste tady byla. Protože, říkám, možná že se mám teď líp, než jsem se měla, když jsem nebyla nemocná. Protože takovou péči – to nemyslím jenom třeba od rodiny, ale od lidí – a ty vztahy jsou úplně někde na jiné dimenzi. Říkám, svým způsobem jsem i spokojená.

Paní Tereza je velmi spokojená s péčí své rodiny i přátel.
Textový přepis rozhovoru: Nemyslet na to, to je celé, co já k tomu můžu říct.A hlavně to chce teda okolo sebe mít lidi, kteřío to stojí. Abyste tady byla. Protože, říkám, možná že se mám teď líp, než jsem se měla, když jsem nebyla nemocná. Protože takovou péči – to nemyslím jenom třeba od rodiny, ale od lidí – a ty vztahy jsou úplně někde na jiné dimenzi. Říkám, svým způsobem jsem i spokojená.

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_08_pal27.mp4

Pokračovat ve čtení

pal_06_01_07_pal08

pal_06_01_07_pal08

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_07_pal08.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pro paní Danu jsou velkou podporou návštěvy dcer a jiných příbuzných a péče manžela. Označuje svou rodinu za semknutou. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: My jsme hrozně semknutá rodina, takže oni všechno to se mnou nesou, telefonujou mi nebo přijedou. Třeba s tou xxxx přijede moje švagrová nebo neteř. Jsme pořád v kontaktu, telefonujeme si, to mně taky hodně pomáhá. No, a můj muž se o mě stará, je vlastně pořád se mnou, dělá to, co celý život nedělal. Musí nakupovat, něco mně pomoct tady, nevím třeba do vany, z vany – to já už sama nezvládám, nemůžu tak dobře zvednout nohu, abych z té vany vylezla nebo do ní vešla, a nechtěla bych si ještě něco zlomit nebo nějak se poranit. Teď třeba jsem v takovém celkem dobrém stavu, že nejsem vyděšená. Ale to nic neznamená, může přijít v noci, že na mě přijde taková úzkost, a potřebuju, aby mě někdo povzbudil. Teď už hrozně čekám na tu xxxx, teď tu nebyla dlouho, normálně jezdí co těch 14 dnů, a teď už to je 3 týdny. A to mně strašně chybí, potřebuju ji. No, tak můj muž se mnou je.

Pro paní Danu jsou velkou podporou návštěvy dcer a jiných příbuzných a péče manžela. Označuje svou rodinu za semknutou.
Textový přepis rozhovoru: My jsme hrozně semknutá rodina, takže oni všechno to se mnou nesou, telefonujou mi nebo přijedou. Třeba s tou xxxx přijede moje švagrová nebo neteř. Jsme pořád v kontaktu, telefonujeme si, to mně taky hodně pomáhá. No, a můj muž se o mě stará, je vlastně pořád se mnou, dělá to, co celý život nedělal. Musí nakupovat, něco mně pomoct tady, nevím třeba do vany, z vany – to já už sama nezvládám, nemůžu tak dobře zvednout nohu, abych z té vany vylezla nebo do ní vešla, a nechtěla bych si ještě něco zlomit nebo nějak se poranit. Teď třeba jsem v takovém celkem dobrém stavu, že nejsem vyděšená. Ale to nic neznamená, může přijít v noci, že na mě přijde taková úzkost, a potřebuju, aby mě někdo povzbudil. Teď už hrozně čekám na tu xxxx, teď tu nebyla dlouho, normálně jezdí co těch 14 dnů, a teď už to je 3 týdny. A to mně strašně chybí, potřebuju ji. No, tak můj muž se mnou je.

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_06_pal10.mp4

Pokračovat ve čtení

Novinky

Copyright © Hovory o zdraví 2014 - 2026, všechna práva vyhrazena.     |       Webdesign studiolkm.cz