pal videa

epi_04_01_07_epir30

22. 11. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/11/epi_04_01_07_epir30.mp4

Pokračovat ve čtení

epi_04_01_05_epir32

22. 11. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/11/epi_04_01_05_epir32.mp4

Pokračovat ve čtení

pal_07_01_04_pal10

pal_07_01_04_pal10

22. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_07_01_04_pal10.mp4

Pokračovat ve čtení

pal_06_01_13_pal26_1

pal_06_01_13_pal26_1

15. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_13_pal26_1.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Libuše by uvítala, kdyby zdravotníci komunikovali s pacienty přívětivěji. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A když se opravdu zaměřím na tu vaši zkušenost pacientky, která prožívá nějakou nemoc, je něco, co byste chtěla ještě říct? Co jsme třeba tady nezmínili, co je důležité, aby se lidí dozvěděli? Nebo lékaři třeba. No, přístup lékařů určitě je lepší, když trošičku mají třeba toho úsměvu na tváři. Je to problém, samozřejmě, vím, že ty počítače je výhoda, ale většinou počítač a pacient jenom tak jako okrajově mnohdy…Tak je to těžké ke všem pacientům potom se takhle chovat, ale tady toto ten přístup…

Paní Libuše by uvítala, kdyby zdravotníci komunikovali s pacienty přívětivěji.
Textový přepis rozhovoru: A když se opravdu zaměřím na tu vaši zkušenost pacientky, která prožívá nějakou nemoc, je něco, co byste chtěla ještě říct? Co jsme třeba tady nezmínili, co je důležité, aby se lidí dozvěděli? Nebo lékaři třeba. No, přístup lékařů určitě je lepší, když trošičku mají třeba toho úsměvu na tváři. Je to problém, samozřejmě, vím, že ty počítače je výhoda, ale většinou počítač a pacient jenom tak jako okrajově mnohdy…Tak je to těžké ke všem pacientům potom se takhle chovat, ale tady toto ten přístup…

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_02_03_pal41.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Valéria by uvítala lidštější přístup zdravotníků k pacientům a to, aby se dokázali do pacientů vžít. V hospici je krátce, ale přístup sester jí připadá lepší než ten, který zažila v nemocnici. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Co se týče těch doktorů, mluvili s vámi otevřeně, tak jak jste si představovala? Neměla jste nějaký problém? Nie, nie, práveže, prístupné. Taký proste ohľaduplný, a tak sa … Síce v tých nemocniciach je to úplne iné, pretože oni majú tam nápor pacientov, nemajú tak čas sa venovať tým… Aj tie sestry, no, niekedy to šlo niekedy nie, ale tak, práca musí byť poslanie, nie povolanie, pretože človek sa musí vžiť aj do nemoci toho pacienta a tí, nemocní trpia komplexmi menejcennosti, že nie sú tak sebestační a že sa snažia toto a aby proste ich brali tí zdravotníci, ako že sú postihnutí nemocou, ale ten prístup aby bol trošku iný. Taký ľudskejší. A tu majú sestry, tu za tie 2 dni som fakt, že ten prístup úplne sa nedá porovnať, že také sú rýchle, to pomôcť a to: „Ja Vám pomôžem? Ako to chcete urobiť?” Tak to tak až človek… Ale tak nemôžem sa sťažovať zatiaľ.

Paní Valéria by uvítala lidštější přístup zdravotníků k pacientům a to, aby se dokázali do pacientů vžít. V hospici je krátce, ale přístup sester jí připadá lepší než ten, který zažila v nemocnici.
Textový přepis rozhovoru: Co se týče těch doktorů, mluvili s vámi otevřeně, tak jak jste si představovala? Neměla jste nějaký problém? Nie, nie, práveže, prístupné. Taký proste ohľaduplný, a tak sa … Síce v tých nemocniciach je to úplne iné, pretože oni majú tam nápor pacientov, nemajú tak čas sa venovať tým… Aj tie sestry, no, niekedy to šlo niekedy nie, ale tak, práca musí byť poslanie, nie povolanie, pretože človek sa musí vžiť aj do nemoci toho pacienta a tí, nemocní trpia komplexmi menejcennosti, že nie sú tak sebestační a že sa snažia toto a aby proste ich brali tí zdravotníci, ako že sú postihnutí nemocou, ale ten prístup aby bol trošku iný. Taký ľudskejší. A tu majú sestry, tu za tie 2 dni som fakt, že ten prístup úplne sa nedá porovnať, že také sú rýchle, to pomôcť a to: „Ja Vám pomôžem? Ako to chcete urobiť?” Tak to tak až človek… Ale tak nemôžem sa sťažovať zatiaľ.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_02_02_pal37.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pan Vladimír by si přál, aby zdravotníci měli dost trpělivosti ve své náročné službě. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Jaké rady anebo doporučení byste dal zdravotníkům nebo profesionálům ve zdravotnictví, když máte tuhletu zkušenost? Aby s námi byli trpěliví, protože to je nesnadná věc pečovat o nemocné, kteří právě potřebují neustálou tu péči. Kolikrát na té JIPCE 6krát nebo 7krát za noc převlékali nemocného, a přitom profesionálně byli na výši. Tak aby hlavně teda to vydrželi nervově a zdravotně a aby, když si to vzali jako své povolání, tak aby to dělali dobře, ke spokojenosti – té vnitřní spokojenosti – pro sebe i pro ty, kteří jsou kolem nich a kterým slouží.

Pan Vladimír by si přál, aby zdravotníci měli dost trpělivosti ve své náročné službě.
Textový přepis rozhovoru: Jaké rady anebo doporučení byste dal zdravotníkům nebo profesionálům ve zdravotnictví, když máte tuhletu zkušenost? Aby s námi byli trpěliví, protože to je nesnadná věc pečovat o nemocné, kteří právě potřebují neustálou tu péči. Kolikrát na té JIPCE 6krát nebo 7krát za noc převlékali nemocného, a přitom profesionálně byli na výši. Tak aby hlavně teda to vydrželi nervově a zdravotně a aby, když si to vzali jako své povolání, tak aby to dělali dobře, ke spokojenosti – té vnitřní spokojenosti – pro sebe i pro ty, kteří jsou kolem nich a kterým slouží.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_02_01_pal21.mp4

Pokračovat ve čtení

Pan Vladimír zdůrazňuje, že je-li člověk vážně nemocný, neměl by propadat beznaději a měl by čelit tomu, co přijde, s klidem a odvahou. Myslí si, že člověk, který rozumí stavu věcí, může ostatním usnadnit péči o sebe. Mladým lidem vzkazuje, aby nepromarnili svůj čas a neztráceli lásku k Bohu a bližnímu.
Textový přepis rozhovoru: Čo myslíte, mohla by sa zlepšiť podpora pre iných v rovnakej situácii, ako ste Vy? Ono právě záleží na tom, nevzdávat se naděje. To znamená umět v určitých věcech mlčet, potom se odvažovat, potom se nebát a vědět, co je, anebo co není možné. A dát jako i možnost nepropadat beznaději, neříkat, že se to horší, ale že unesu to, v jaké situaci jsem. Když jsem byl mladý sportovec a tak dále, tak jsme měli takové heslo „Nic neodolá odvaze“. Odvaha se vyrovnat s tím, jaká situace je, přenést to, vyrovnat se s tím a uklidnit se a očekávat xxxx. Niečo ste už povedali, ale ak by ste Vy sám podporili niekoho, kto má rovnaký problém? No, prostě když bychom rozeznali situaci, nemůžu mu říct: „Hele, počítej s tím, vyrovnej se se smrtí a tak dále. Smrt není jako zlá, jenom to umírání je těžké a tak dále.“ Čili prakticky podle situace. To znamená, jak ten člověk na jaké úrovni je, co očekává. A rozhodně mu neříkat něco, co se nemůže splnit nebo co nemůže naplnit. Aby se na určité věci připravil, aby určité věci vnímal, aby také se vyrovnal s tím, že mohou přijít horší věci a že je třeba bojovat až do konce. (…) Čo by ste poradili pacientovi? Čo by ste mu poradili? Aby právě rozeznali skutečný stav věcí a podle toho se zachovali. Kdo dobře rozlišuje, dobře učí, to znamená, máme možnost také se orientovat v těch našich znalostech, vycházet z nich a právě vylepšovat to tím způsobem, tomu svému okolí to usnadnit, tu péči o sebe. Ale abychom tak jako neztráceli dobrou náladu, nebyli nervózní, nezoufali a dovedli se vyrovnat s tím, že unesou jako ten úděl jako tak. Aby to bylo jim k prospěchu a k tomu důstojnému odchodu z tohoto světa. (…) Čo by ste odkázali nám mladým ľuďom? Čo by ste nám odkázali s takou múdrosťou svojou? Aby nepromarnili svůj čas. Protože ten největší hřích je plýtvat se svěřenými hřivnami, zakopat je a nevyužít živiny, vklady i génia, nadání a tak dále. Ty se mají rozvíjet. Aby neztratili nikdy lásku k Bohu i bližnímu.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_01_08_pal21.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Jarmila popisuje, jak se její přemýšlení o nemoci a uzdravení proměnilo. Zdůrazňuje, že je potřeba přistupovat k nemoci s pokorou a přijmout Boží vůli, zároveň ale aktivně pracovat na svém uzdravení. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Kdybyste měla z té svojí zkušenosti říct nějaké poučení pro ostatní, protože už jste toho absolvovala opravdu hodně, co byste vzkázala? Třeba já jsem nikdy nenašla v sobě takové to, jak někdo tak říká: já to porazím, já prostě se uzdravím. Vždycky jsem měla respekt, že to fakt není žádná sranda a že buď se uzdravím, nebo ne. (…) Já nevím, neměl by člověk si říct: já mám rakovinu, já umřu, to je smrtelná nemoc, já prostě umřu. Říct si toto je špatné asi úplně. Aspoň moje cesta to není, že bych si řekla: já to porazím. Mám jednak respekt před tou nemocí a jednak i před tím Bohem. On mě může zachránit, a nemusí, on nemusí. Já si to nemůžu na něm nějak vyto… Takže já to beru tak nějak s pokorou, že poslední…Zpočátku i s tou vírou to bylo takové, že jsem třeba se uzdravila, s tou první léčbou – uzdravila v uvozovkách –, a teď jsem vykládala: já jsem dělala to a já jsem dělala to a to, a samozřejmě Bůh taky že je tam někde, měl nějakou zásluhu. Je to opačně dneska už, prostě je Bůh, a když něco beru, ať mi to požehná. A ať mi to pomůže ke zdraví, nebo ne, je podle toho, ne jak já chci, ale jak ty chceš. A beru to už vyloženě, že každý ten den je dar, který mi byl daný navíc, a prostě jsem za něho vděčná. A prosím třeba ještě za ten život, ale fakt zase s takovým, že jestli už tu nemám žádný úkol, tak prostě odejdu. Jestli ještě bych mohla jakkoli komukoli nějak prospět, tak ať mě tu nechá, ať mě nějak použije. Ale pořád mám pokoru, nevím, jak to popsat. Není tam takové to: já to vzdám. A není tam ani: já umřu. Je to prostě o přijetí. Asi o tom přijetí. A pak bojovat. Dělat všechno možně, ale vědět, že i kdybych se postavila na hlavu a mám umřít, tak stejně umřu. Ale zase nebudu sedět s rukama v klíně a říkat: pane Bože, zachraň mě. Protože já musím především něco udělat, my jsme dostali každý do těla imunitní systém, který je prostě léčebný a který my si ničíme tím, jak se stravujeme a jak žijeme, a je třeba tenhle udržovat v pořádku. A pak by člověk ani neonemocněl.

Paní Jarmila popisuje, jak se její přemýšlení o nemoci a uzdravení proměnilo. Zdůrazňuje, že je potřeba přistupovat k nemoci s pokorou a přijmout Boží vůli, zároveň ale aktivně pracovat na svém uzdravení.
Textový přepis rozhovoru: Kdybyste měla z té svojí zkušenosti říct nějaké poučení pro ostatní, protože už jste toho absolvovala opravdu hodně, co byste vzkázala? Třeba já jsem nikdy nenašla v sobě takové to, jak někdo tak říká: já to porazím, já prostě se uzdravím. Vždycky jsem měla respekt, že to fakt není žádná sranda a že buď se uzdravím, nebo ne. (…) Já nevím, neměl by člověk si říct: já mám rakovinu, já umřu, to je smrtelná nemoc, já prostě umřu. Říct si toto je špatné asi úplně. Aspoň moje cesta to není, že bych si řekla: já to porazím. Mám jednak respekt před tou nemocí a jednak i před tím Bohem. On mě může zachránit, a nemusí, on nemusí. Já si to nemůžu na něm nějak vyto… Takže já to beru tak nějak s pokorou, že poslední…Zpočátku i s tou vírou to bylo takové, že jsem třeba se uzdravila, s tou první léčbou – uzdravila v uvozovkách –, a teď jsem vykládala: já jsem dělala to a já jsem dělala to a to, a samozřejmě Bůh taky že je tam někde, měl nějakou zásluhu. Je to opačně dneska už, prostě je Bůh, a když něco beru, ať mi to požehná. A ať mi to pomůže ke zdraví, nebo ne, je podle toho, ne jak já chci, ale jak ty chceš. A beru to už vyloženě, že každý ten den je dar, který mi byl daný navíc, a prostě jsem za něho vděčná. A prosím třeba ještě za ten život, ale fakt zase s takovým, že jestli už tu nemám žádný úkol, tak prostě odejdu. Jestli ještě bych mohla jakkoli komukoli nějak prospět, tak ať mě tu nechá, ať mě nějak použije. Ale pořád mám pokoru, nevím, jak to popsat. Není tam takové to: já to vzdám. A není tam ani: já umřu. Je to prostě o přijetí. Asi o tom přijetí. A pak bojovat. Dělat všechno možně, ale vědět, že i kdybych se postavila na hlavu a mám umřít, tak stejně umřu. Ale zase nebudu sedět s rukama v klíně a říkat: pane Bože, zachraň mě. Protože já musím především něco udělat, my jsme dostali každý do těla imunitní systém, který je prostě léčebný a který my si ničíme tím, jak se stravujeme a jak žijeme, a je třeba tenhle udržovat v pořádku. A pak by člověk ani neonemocněl.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_01_07_pal38.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Jarmila prošla díky nemoci velkou osobní proměnou. Uvědomila si, kolik času věnujeme věcem, které vlastně nejsou důležité. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Ještě bych chtěla říct, že jsem předtím měla pořád vysoký tlak, protože já jsem byla hrozně úzkostný člověk, který byl pořád v úzkostech, ani mluvit jsem nemohla. A já jsem zjistila – jsem nesla paní doktorce přiznání a říkám: „Nezměřila byste mi tlak? Já nevím, já se pořád tak divně cítím.“ Měla jsem 220 na 130.Já jsem chodila s takovým tlakem, a vůbec to nevěděla. Tak jsem dostala nějaké prášky a to pak šlo dolů. Ale jakmile jsem dostala rakovinu, tlak mi klesl, protože já jsem se úplně uklidnila, mně skončily úzkostné stavy. Protože už nic nestojí za to, abyste se kvůli tomu…Prostě vy umíráte a co se budete starat, jestli je něco zelené nebo modré, jestli to stojí napravo, nalevo. Nic, prostě najednou nic nemá tu důležitost, kterou tomu přikládáme, takovým blbostem, takové důležitosti, že se kvůli tomu hádáme a já nevím. Tolik energie vydáváme na něco, co nakonec zjistíte, že do hrobu si nevezmete, že odejdete tak, jak jste přišla, tak odejdete, nevezmete si vůbec nic.

Paní Jarmila prošla díky nemoci velkou osobní proměnou. Uvědomila si, kolik času věnujeme věcem, které vlastně nejsou důležité.
Textový přepis rozhovoru: Ještě bych chtěla říct, že jsem předtím měla pořád vysoký tlak, protože já jsem byla hrozně úzkostný člověk, který byl pořád v úzkostech, ani mluvit jsem nemohla. A já jsem zjistila – jsem nesla paní doktorce přiznání a říkám: „Nezměřila byste mi tlak? Já nevím, já se pořád tak divně cítím.“ Měla jsem 220 na 130.Já jsem chodila s takovým tlakem, a vůbec to nevěděla. Tak jsem dostala nějaké prášky a to pak šlo dolů. Ale jakmile jsem dostala rakovinu, tlak mi klesl, protože já jsem se úplně uklidnila, mně skončily úzkostné stavy. Protože už nic nestojí za to, abyste se kvůli tomu…Prostě vy umíráte a co se budete starat, jestli je něco zelené nebo modré, jestli to stojí napravo, nalevo. Nic, prostě najednou nic nemá tu důležitost, kterou tomu přikládáme, takovým blbostem, takové důležitosti, že se kvůli tomu hádáme a já nevím. Tolik energie vydáváme na něco, co nakonec zjistíte, že do hrobu si nevezmete, že odejdete tak, jak jste přišla, tak odejdete, nevezmete si vůbec nic.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_01_06_pal38.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pan Jaromír by přál ostatním v podobné situaci, aby byli spokojenější s lékaři, které potkají. A aby bojovali a drželi se naděje, dokud nějaká je. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Keby ste, vráťme sa k tej diagnóze, čo máte, keby ste sa mali vrátiť k nejakému človeku, čo je s podobnou diagnózou ako Vy, čo by ste mu povedali? Tak zaprvé bych mu popřál, ať narazí na rozumnější doktory než já. A zadruhé bych mu poradil, ať bojuje do konce. Ať to nebalí. Ano, ten doktor tam potom – až jsem ho musel v podstatě vyslýchat – řekl dobře, že nemá křišťálovou kouli, dopadnout to může tak nebo tak, to je fakt. Dokud je nějaká naděje, je potřeba se jí držet. To bych poradil, co jiného.

Pan Jaromír by přál ostatním v podobné situaci, aby byli spokojenější s lékaři, které potkají. A aby bojovali a drželi se naděje, dokud nějaká je.
Textový přepis rozhovoru: Keby ste, vráťme sa k tej diagnóze, čo máte, keby ste sa mali vrátiť k nejakému človeku, čo je s podobnou diagnózou ako Vy, čo by ste mu povedali? Tak zaprvé bych mu popřál, ať narazí na rozumnější doktory než já. A zadruhé bych mu poradil, ať bojuje do konce. Ať to nebalí. Ano, ten doktor tam potom – až jsem ho musel v podstatě vyslýchat – řekl dobře, že nemá křišťálovou kouli, dopadnout to může tak nebo tak, to je fakt. Dokud je nějaká naděje, je potřeba se jí držet. To bych poradil, co jiného.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_01_05_pal16.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Olga doporučuje lidem v podobné situaci, aby bojovali a věřili si. Podle ní je lepší si najít nějakého koníčka, protože pořád o věci přemýšlet vše jen zhoršuje. Sama luští soutěžní křížovky a má radost, když se jí podaří něco i vyhrát. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A čo by ste takému človeku povedali? Už ste povedali, že by ste sa s ním porozprávali, čo by ste mu povedali? Ať to nevzdává. Ať bojuje. To bych řekla. To je jako tak. Ať trochu věří. Musí si věřit. Jo, a nemyslet na to. Asi to bych řekla. Protože čím víc na to myslíte, tím je to horší. Stejně se to neovlivní nijak. Nijak se nedá tomu zabránit. Ale říkám, najít si nějaký takový koníček. Víte, já xxx luštím, fakt teď pořád. Dcera mi kupuje časopisy, nosí, víte. Takže ona mi do toho vždycky dá to…Vám říkám, já jsem jenom poslala tak…A vám říkám, přijela pošta a já říkám: „Proboha, co, já sem si něco objednala?“ „To máte zadarmo.“ Já říkám: „Já mám něco zadarmo?“ No, a přišel mi batoh na záda. Tisíc korun tam je napsané, že stál, takže to není špatné za jednu křížovku. A myčku jsem taky vyhrála. Za 10 000 myčka mi přišla. To přišlo z Prahy. Tak dcera má myčku nahoře. Protože tam dělají, celé to tam bourají, dělají celý vrch si nový. Takže jsem říkala: „No, takže se mi i zadařilo.“

Paní Olga doporučuje lidem v podobné situaci, aby bojovali a věřili si. Podle ní je lepší si najít nějakého koníčka, protože pořád o věci přemýšlet vše jen zhoršuje. Sama luští soutěžní křížovky a má radost, když se jí podaří něco i vyhrát.
Textový přepis rozhovoru: A čo by ste takému človeku povedali? Už ste povedali, že by ste sa s ním porozprávali, čo by ste mu povedali? Ať to nevzdává. Ať bojuje. To bych řekla. To je jako tak. Ať trochu věří. Musí si věřit. Jo, a nemyslet na to. Asi to bych řekla. Protože čím víc na to myslíte, tím je to horší. Stejně se to neovlivní nijak. Nijak se nedá tomu zabránit. Ale říkám, najít si nějaký takový koníček. Víte, já xxx luštím, fakt teď pořád. Dcera mi kupuje časopisy, nosí, víte. Takže ona mi do toho vždycky dá to…Vám říkám, já jsem jenom poslala tak…A vám říkám, přijela pošta a já říkám: „Proboha, co, já sem si něco objednala?“ „To máte zadarmo.“ Já říkám: „Já mám něco zadarmo?“ No, a přišel mi batoh na záda. Tisíc korun tam je napsané, že stál, takže to není špatné za jednu křížovku. A myčku jsem taky vyhrála. Za 10 000 myčka mi přišla. To přišlo z Prahy. Tak dcera má myčku nahoře. Protože tam dělají, celé to tam bourají, dělají celý vrch si nový. Takže jsem říkala: „No, takže se mi i zadařilo.“

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_01_04_pal12.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Marie Anna by si přála, aby lidé žili zdravěji a klidněji. Sama si myslí, že na rozvoj její nemoci měl vliv její stresující život. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A teraz posledná otázka, úplne posledná. Aký odkaz by ste chceli nechať? Čo by ste chceli povedať? Komu? Ľuďom, nám, tým, čo tu sme, čo tu žijeme. Viete, máte nejakú skúsenosť, niečo ste nahliadli. Čo by ste chceli povedať. Aký odkaz nechať. Odkázať nám. No, tak odkaz. Aby se žilo zdravěji, ne tak uspěchaně, prostě národ, jak jsme, Češi. Zdravějším způsobem žít a klidnějším způsobem. Já jsem žila hrozně nervózním způsobem, protože jsem chtěla všechno postíhat, a nebylo to správné. Ale já jsem si to neuvědomovala, taky jsem chtěla to nejlepší jenom, aby bylo, měly ty děti dostatek, a dělala jsem možná chybu. Klidnějším způsobem žít a vyrovnanějším a nevím, co bych ještě tak řekla. To je tak všechno.

Paní Marie Anna by si přála, aby lidé žili zdravěji a klidněji. Sama si myslí, že na rozvoj její nemoci měl vliv její stresující život.
Textový přepis rozhovoru: A teraz posledná otázka, úplne posledná. Aký odkaz by ste chceli nechať? Čo by ste chceli povedať? Komu? Ľuďom, nám, tým, čo tu sme, čo tu žijeme. Viete, máte nejakú skúsenosť, niečo ste nahliadli. Čo by ste chceli povedať. Aký odkaz nechať. Odkázať nám. No, tak odkaz. Aby se žilo zdravěji, ne tak uspěchaně, prostě národ, jak jsme, Češi. Zdravějším způsobem žít a klidnějším způsobem. Já jsem žila hrozně nervózním způsobem, protože jsem chtěla všechno postíhat, a nebylo to správné. Ale já jsem si to neuvědomovala, taky jsem chtěla to nejlepší jenom, aby bylo, měly ty děti dostatek, a dělala jsem možná chybu. Klidnějším způsobem žít a vyrovnanějším a nevím, co bych ještě tak řekla. To je tak všechno.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_01_03_pal01.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Olga zdůrazňuje zdraví jako největší hodnotu. Doporučuje ostatním, aby s potížemi chodili k lékaři včas a dbali na sebe. Za důležitou považuje také víru a lásku. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A čo by ste Vy, ako takú nejakú životnú múdrosť. Čo je najdôležitejšie? Zdraví, zdraví je nejdůležitější. To ostatní, jestli přijde, přijde, ale zdravíčko je první. To vám všude řeknou, kde jsou gratulace, tak první je zdraví. A pak je štěstí a takové tyto, to beru, ale to už je až vedlejší, já beru zdraví. A aby si lidi vážili toho zdraví a nešli k lékaři pozdě, šli včas na kontrolu, protože dneska oni chtějí… Protože když jdete včas k lékaři, ono se dá i zachránit… Jako zachránit třeba ne, ale dá se trošku prodloužit. Ale ten, kdo jde pozdě, tak to už potom je zlé. Asi tak. A ať lidi na sebe dbají, jsou opatrní a hlavně ať se mají rádi. To je důležité. A trochu věřit. Trošku věřit by taky mohli. Nemusí být věřící. Ale věřit. A hlavně mít se rádi, nezávidět si.

Paní Olga zdůrazňuje zdraví jako největší hodnotu. Doporučuje ostatním, aby s potížemi chodili k lékaři včas a dbali na sebe. Za důležitou považuje také víru a lásku.
Textový přepis rozhovoru: A čo by ste Vy, ako takú nejakú životnú múdrosť. Čo je najdôležitejšie? Zdraví, zdraví je nejdůležitější. To ostatní, jestli přijde, přijde, ale zdravíčko je první. To vám všude řeknou, kde jsou gratulace, tak první je zdraví. A pak je štěstí a takové tyto, to beru, ale to už je až vedlejší, já beru zdraví. A aby si lidi vážili toho zdraví a nešli k lékaři pozdě, šli včas na kontrolu, protože dneska oni chtějí… Protože když jdete včas k lékaři, ono se dá i zachránit… Jako zachránit třeba ne, ale dá se trošku prodloužit. Ale ten, kdo jde pozdě, tak to už potom je zlé. Asi tak. A ať lidi na sebe dbají, jsou opatrní a hlavně ať se mají rádi. To je důležité. A trochu věřit. Trošku věřit by taky mohli. Nemusí být věřící. Ale věřit. A hlavně mít se rádi, nezávidět si.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_01_02_pal12.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Valéria považuje zdraví za nejvyšší hodnotu. Když má člověk vážnou nemoc, hmotné statky, za kterými se lidé honí, nejsou k ničemu.. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: To určitě, to určitě. Co byste si nejvíc přála? Zdravie. Zdravie, jedine zdravie. Pretože teraz človek vidí, keď má tú nemoc a to, že tá ten život sa končí alebo ešte sa predĺži, že ako ľudia si hrabú tie mamony kadejaké, ten tie kadečo si kupujú, aby boli ukľudnení, uspokojení a nakoniec je to všetko zbytočné. Odídete, a to… Už sa, predbiehajú, ktorí čo ako viac má a tak je to. Áno, je treba určite urobiť si radosť, ale nepreháňať.

Paní Valéria považuje zdraví za nejvyšší hodnotu. Když má člověk vážnou nemoc, hmotné statky, za kterými se lidé honí, nejsou k ničemu..
Textový přepis rozhovoru: To určitě, to určitě. Co byste si nejvíc přála? Zdravie. Zdravie, jedine zdravie. Pretože teraz človek vidí, keď má tú nemoc a to, že tá ten život sa končí alebo ešte sa predĺži, že ako ľudia si hrabú tie mamony kadejaké, ten tie kadečo si kupujú, aby boli ukľudnení, uspokojení a nakoniec je to všetko zbytočné. Odídete, a to… Už sa, predbiehajú, ktorí čo ako viac má a tak je to. Áno, je treba určite urobiť si radosť, ale nepreháňať.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_09_01_01_pal37.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pan Vraťo nechce žádný pohřební obřad ani náhrobek, chce být zpopelněn. Jeho blízcí to vědí. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: A ešte tu mám takú otázku, keď sme hovorili o tých posledných veciach, ako by ste to chceli, premýšľate niekedy o tom, či nie? Tak poslední věc jenom – já ani nechci pohřební obřad. Nechcete. Nechci obřad. Chci zpopelnit a popel rozptýlit. Nechci ani žádný náhrobek nebo tak. Nič. Manželka to vie? Manželka to ví a ona je stejného názoru. Takže ono sa Vám to asi splní, nie? No, asi jo, ví to i děti. A prečo to tak cítite? Viete? Prostě to tak cítím. Já nemám rád takové ty obřadové… nebo jakési posmrtné obřady. Takové to brnkání na nervy těm pozůstalým. Nebo těm nejbližším. (pauza) A ste rád, že to viete, ako to s Vami je, ste rád? No, vím, už mě to dneska nechává klidným. Áno. A ako ste reagovali najprv, pamätáte si? Též nějak tak poklidně docela.

Pan Vraťo nechce žádný pohřební obřad ani náhrobek, chce být zpopelněn. Jeho blízcí to vědí.
Textový přepis rozhovoru: A ešte tu mám takú otázku, keď sme hovorili o tých posledných veciach, ako by ste to chceli, premýšľate niekedy o tom, či nie? Tak poslední věc jenom – já ani nechci pohřební obřad. Nechcete. Nechci obřad. Chci zpopelnit a popel rozptýlit. Nechci ani žádný náhrobek nebo tak. Nič. Manželka to vie? Manželka to ví a ona je stejného názoru. Takže ono sa Vám to asi splní, nie? No, asi jo, ví to i děti. A prečo to tak cítite? Viete? Prostě to tak cítím. Já nemám rád takové ty obřadové… nebo jakési posmrtné obřady. Takové to brnkání na nervy těm pozůstalým. Nebo těm nejbližším. (pauza) A ste rád, že to viete, ako to s Vami je, ste rád? No, vím, už mě to dneska nechává klidným. Áno. A ako ste reagovali najprv, pamätáte si? Též nějak tak poklidně docela.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_07_02_04_pal19.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Libuše se rozhodla nepokračovat v léčbě. Chce si především užít času, který jí zbývá. Připravuje se na vše, co přijde, a byla se ptát i na hospicové služby v místě, kde žije. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Začátkem září jsem měla PET vyšetření a tam zjištěno, samozřejmě, jako ten nález znovu. A tak už dřív jsem tak nějak uvažovala, že teda by mně bylo hodně let přidáno za prvé, za druhé tady na té zemi má kdo za mě pokračovat, máme 5 vnuček. A potom že ty peníze, který by byly do mě investované, radši ať putují třeba k dětem nebo k těm mladším ročníkům. (…) No, a potom když jsem šla za panem primářem xxxx na onkologii do xxxx, tak jsem se ho ptala na jeho názor. Jak jsem se rozhodla. A on mně říkal, že mě obdivuje, ale že se mnou souhlasí, protože potom hodně lidí, kteří to léčení mají až na doraz – jako má sestra, která byla pro mě taky takovým jako příkladem v uvozovkách, už to teda bylo beznadějné, dostala leukémii, z Nového Města ještě převézt do Bohunic a to –, tak jako pan primář říkal, že potom ti pacienti většinou odchází z tohoto světa na „uléčení“ vlastně těmi jedy a to. A můj praktický lékař, pan doktor xxxx, taky mně říkal takový příběh, že ať si představím, že je liška a zajíček. Zajíček, on má tu zákeřnou nemoc a liška ho pořád dohání, dohání, zajíček je pořád léčený, nemá čas se podívat doprava, doleva a pořád utíká, utíká, až nakonec liška ho chytí. A je druhý případ, kdy ten zajíček je jako já, že si řekne, tak teda končím, ale budu si užívat života, ta liška taky ho dohání, ale zajíček má čas se podívat doprava, doleva, jak je ten svět kolem nás krásný. A ta liška ho stejně dohání, ale ten rozdíl samozřejmě chápete. A já se teď cítím pořád dobře, chutná mně jíst, občas ty tlaky ale jsou. A panu primáři jsem říkala: ,,No, co já můžu čekat.“ Já můžu čekat, podle mě teda, že třeba až tady ten proces nahlodá žlučové cesty, může přijít žloutenka, potom ascites a tak dále a tak dále. Ale to už se bude řešit potom. A jelikož jsem ten typ, který chce vidět dopředu, tak jsem navštívila s mužem i hospicovou péči v xxxx, tu domácí hospicovou péči, a tak jsem jim taky říkala, že jdu pro ty informace v případě, že bychom jako… A oni teda to tak krásně přijali, že jsem první, která tady v tomhle stavu se ptá po takových službách.

Paní Libuše se rozhodla nepokračovat v léčbě. Chce si především užít času, který jí zbývá. Připravuje se na vše, co přijde, a byla se ptát i na hospicové služby v místě, kde žije.
Textový přepis rozhovoru: Začátkem září jsem měla PET vyšetření a tam zjištěno, samozřejmě, jako ten nález znovu. A tak už dřív jsem tak nějak uvažovala, že teda by mně bylo hodně let přidáno za prvé, za druhé tady na té zemi má kdo za mě pokračovat, máme 5 vnuček. A potom že ty peníze, který by byly do mě investované, radši ať putují třeba k dětem nebo k těm mladším ročníkům. (…) No, a potom když jsem šla za panem primářem xxxx na onkologii do xxxx, tak jsem se ho ptala na jeho názor. Jak jsem se rozhodla. A on mně říkal, že mě obdivuje, ale že se mnou souhlasí, protože potom hodně lidí, kteří to léčení mají až na doraz – jako má sestra, která byla pro mě taky takovým jako příkladem v uvozovkách, už to teda bylo beznadějné, dostala leukémii, z Nového Města ještě převézt do Bohunic a to –, tak jako pan primář říkal, že potom ti pacienti většinou odchází z tohoto světa na „uléčení“ vlastně těmi jedy a to. A můj praktický lékař, pan doktor xxxx, taky mně říkal takový příběh, že ať si představím, že je liška a zajíček. Zajíček, on má tu zákeřnou nemoc a liška ho pořád dohání, dohání, zajíček je pořád léčený, nemá čas se podívat doprava, doleva a pořád utíká, utíká, až nakonec liška ho chytí. A je druhý případ, kdy ten zajíček je jako já, že si řekne, tak teda končím, ale budu si užívat života, ta liška taky ho dohání, ale zajíček má čas se podívat doprava, doleva, jak je ten svět kolem nás krásný. A ta liška ho stejně dohání, ale ten rozdíl samozřejmě chápete. A já se teď cítím pořád dobře, chutná mně jíst, občas ty tlaky ale jsou. A panu primáři jsem říkala: ,,No, co já můžu čekat.“ Já můžu čekat, podle mě teda, že třeba až tady ten proces nahlodá žlučové cesty, může přijít žloutenka, potom ascites a tak dále a tak dále. Ale to už se bude řešit potom. A jelikož jsem ten typ, který chce vidět dopředu, tak jsem navštívila s mužem i hospicovou péči v xxxx, tu domácí hospicovou péči, a tak jsem jim taky říkala, že jdu pro ty informace v případě, že bychom jako… A oni teda to tak krásně přijali, že jsem první, která tady v tomhle stavu se ptá po takových službách.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_07_02_03_pal41.mp4

Pokračovat ve čtení

pal_07_02_02_pal02

pal_07_02_02_pal02

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_07_02_02_pal02.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Paní Olga připravila poděkování. Chtěla by, aby se četlo v kostele při posledním rozloučení. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Chcem sa spýtať, ako by ste si chceli usporiadať posledné veci? Poslední věci? Už mám závěť napsanou. No, závěť ne, já jsem to špatně řekla, závěť ne, to už máme všecko vyřešené. Ale takovou tu poslední, víte, jak si přeji, jak by ten pohřeb a takové to… Poděkovat všem za pochopení a za pomoc a za to, tak to už jsem v noci psala. Už to taky mám, dcera už to… No, ještě to nemá, já jsem to jenom řekla, kde to je, protože je to zalepené, ale až se něco semnou stane, tak bych chtěla, aby tady v kostele to přečetla. Protože to je poděkování všem. No, a v úzkém kruhu jenom jako prostě takový…

Paní Olga připravila poděkování. Chtěla by, aby se četlo v kostele při posledním rozloučení.
Textový přepis rozhovoru: Chcem sa spýtať, ako by ste si chceli usporiadať posledné veci? Poslední věci? Už mám závěť napsanou. No, závěť ne, já jsem to špatně řekla, závěť ne, to už máme všecko vyřešené. Ale takovou tu poslední, víte, jak si přeji, jak by ten pohřeb a takové to… Poděkovat všem za pochopení a za pomoc a za to, tak to už jsem v noci psala. Už to taky mám, dcera už to… No, ještě to nemá, já jsem to jenom řekla, kde to je, protože je to zalepené, ale až se něco semnou stane, tak bych chtěla, aby tady v kostele to přečetla. Protože to je poděkování všem. No, a v úzkém kruhu jenom jako prostě takový…

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_07_02_01_pal12.mp4

Pokračovat ve čtení

<strong> Pro pana Miroslava je důležité, aby si ho blízcí pamatovali jako statečného člověka, který se konce nebál. </strong> <br> Textový přepis rozhovoru: Když už teda moc po mně nezůstane, aby aspoň zůstala nějaká taková stopa, že jsem se nebál toho konce. Teda nevím, jestli to tak bude, ale bylo by to dobré, kdyby aspoň neřekli: „Tata byl srab.“ Když už teda něco. (…) Jak vám to změnilo život? Teď už asi nijak, jak už teď můžu ovlivnit něco, když už tady budu ležet a čekat? Já už žádné akce nejspíš neudělám, co už to můžu ovlivnit. Ať to prostě vypadá trochu, má to fazónu a co víc můžu já už nadělat teď.

Pro pana Miroslava je důležité, aby si ho blízcí pamatovali jako statečného člověka, který se konce nebál.
Textový přepis rozhovoru: Když už teda moc po mně nezůstane, aby aspoň zůstala nějaká taková stopa, že jsem se nebál toho konce. Teda nevím, jestli to tak bude, ale bylo by to dobré, kdyby aspoň neřekli: „Tata byl srab.“ Když už teda něco. (…) Jak vám to změnilo život? Teď už asi nijak, jak už teď můžu ovlivnit něco, když už tady budu ležet a čekat? Já už žádné akce nejspíš neudělám, co už to můžu ovlivnit. Ať to prostě vypadá trochu, má to fazónu a co víc můžu já už nadělat teď.

4. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_07_01_10_pal15.mp4

Pokračovat ve čtení

Novinky

Copyright © Hovory o zdraví 2014 - 2026, všechna práva vyhrazena.     |       Webdesign studiolkm.cz