pal videa

Největší oporou je pro paní Jana její manžel. Kromě finanční a psychické podpory jí poskytuje ošetřovatelskou péči.
Textový přepis rozhovoru: Takže najväčšou podporou je tvoj manžel, on robí úplne všetko. Všecko. Môžeš to trošku porozprávať, ako to prebieha, ako ti pomáha? Stará se mi o tělo, ale i o duši. Kompletní pečovatel. Abychom byli finančně zabezpečení, tak chodí do práce na dvě směny, vstává dost brzy. Protože já kdybych ležela dlouho na zádecha sama se nemůžu přetočit…Tak jsem ho požádala, aby ráno než odejde, mě dal aspoň na chviličku na bok. Což tak půlhodinu na tom boku jsem. A když odchází, tak mě překlopí zase na záda. V půl deváté chodí pečovatelky, ty mě umyjou, případně dvakrát týdně osprchují, oblečou, případně pomůžou se snídaní, když je to něco, co nezvládám těma rukama. No, a manžel chodí domů tak kolem jedenácté a buď začne něco kuchtit, anebo tady máme Countrylife, tak se tam domluvil s panem kuchařem, že mu napíše na tu tabuli, která nabízí jídlo, co je bezlepkové a co je bez mléka. Protože ani jednu z těch potravin nesnáším dobře. Je velmi aktivní xxxx, v tomhle. Učí se jak malá zdravotní sestřička. Fakt. To kdybys viděla, kam až se dostal, protože nesnáším nemocnice – kamkoli jsem se dostala, tak možná svým chováním nebo i tím titulem, mně se tam nechce poslouchat. A ptám se na všechno, co mi chtějí dělat. Což není přijímáno samozřejmě pozitivně. Tak se to učí všechno on.

2. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_06_01_02_pal03.mp4

Pokračovat ve čtení

Pan Zdeněk si v hospici vyjednal jiný režim podávání stravy, než je obvyklý. Příděly jídla v pravidelných intervalech a časných hodinách ho jako člověka se zažívacími problémy stresovaly. Požádal také o ceduli „Nerušit“ na své dveře.
Textový přepis rozhovoru: Takže už jsem si třeba ne xxxx, ale poprosil jsem, aby ty obědy jsem dostával od jiné stravy. Takže to mám v tekutém stavu, tu stravu, tak to je v pohodě. Ten průběh se vyvíjí tak, že než já vstanu, tak mi to jídlo vychladne.Je pro mě zajímavý ovšem zas ten afekt vůči tomu jídlu. Přes to všechno mi na požádání třeba dají možnost ho ohřát, tu vodu, to jídlo, poněvadž já to nemůžu cpát do sebe v tomto rozložení.Řekněte mi, co to je za logiku, kdy mi to dávají v půl osmé, člověku, který má zažívací problémy s podáváním stravy, to je šílené. Poněvadž já se nejvíce zpočátku, než jsem se s nimi dohodnul, tak já jsem se děsil toho rána, poněvadž bylo půl 8 a už jela ta kavalérie s jídlem – v půl 8. Tady? Tady. Než jsem se stačil najíst, než proběhly ty procedury a tak dále, už jely zase ty vozíky, poněvadž jela další kavalérie. A jezte a jezte a jezte. Potom jsem se s nimi domluvil, aby mi dali to jídlo v těch intervalech, kdy já potřebuju, kdy já jsem schopen aspoň trochu těch jídel spořádat. Čili já si řeknu sestře, že ani náhodou, já chci to jídlo mít v delších intervalech. „Pochopte, že já mám problémy a vy to tu do mě cpete.“ V 11 hodin jsou tu s obědem, v půl 7, nebo kdy, je tu večeře.Ta nepravidelnost…Já už jsem měl z nich strach, z těch sestřiček, z toho přívalu té stravy. Tak bych to charakterizoval. A v čom ešte –ste hovoril o tom jedle –, v čom sa vám ešte ten život zmenil? Napríklad vzťahy? A tak vztahy, vztahy jsou dobré, poněvadž já jsem musel požádat personál, aby mi na dveře napsali, že chci klid. Tady každé 3 minuty někdo klepne na dveře. Odpoledne že bych měl klid, to vůbec nepřipadá v úvahu.Já absolvuju x návštěv. V životě jsem nevěděl, že mám tolik přátel a tak dál. Tak jsem říkal, že nechám vyvěsit tu ceduli, ať mě neruší.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_05_03_10_pal18.mp4

Pokračovat ve čtení

Pan Zdeněk má špatné zkušenosti s přístupem v nemocnici, chyběla mu komunikace, zájem o pacienta. V hospici je naproti tomu velmi spokojený.
Textový přepis rozhovoru: Tak co vám scházelo? Řekněte, jaké by to mohlo být? No, byl to v prvé řadě ten přístup lidský. Lidský? Ano. Prostě jak vám říkám. Kus lidského masa. Kterým to vyjde, nebo nevyjde. Takže mě potom tedy odvezli sem. Ateď se do toho vpravil můj syn a už tady celá ta situace probíhala takovým způsobem… no, vojenským. Ráno budíček a tak. Nehledě k tomu, že řekli, že oni nejsou hotel. Že ta situace se musí řešit jiným způsobem, obyčejným nějakým a tak dál. Bylo to dost drastické, když jsem se z domácího prostředí dostal do tohoto prostředí. Do nemocnice? Ano. Ale hlavně na oko to vypadalo, že si oni plní ty povinnosti, jak by měli, ale jinak, jak říkám, kus masa jsem tam byl. Hej. A napríklad, potrebovali by ste, aby s vami niekto hovoril? Tak asi určitě jo. Určitě ten přístup v prvé řadě pacienta nabuzuje, ten přístup toho personálu. Jsou to někdy maličkosti. Ale vidíte zájem o toho člověka. Co vás trápí a tak dále. Kdežto ta dosavadní zkušenost bylateda mizerná. Abych se ale vrátil zpátky.Takže potom jsem se tehdy dostal do tady tohoto prostředí – a to já jsem se dostal do ráje. Doslova do ráje. Poněvadž ti lékaři– já bych to řekl tak, kde můžou pomoct, tak prostě ten zájem o vás je. To každou chvilku tu nějaký lékař je, ty sestřičky a tak. Vás se ptají:máte problémy, nemáte problémy? To zazvoníte na ten zvonek a sestřička je tu okamžitě. A sestřička vás pohladí, povzbudí, všechno a tak dále.

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_05_03_09_pal18.mp4

Pokračovat ve čtení

Paní Hana chce odejít do hospice, protože její manžel jí nevěnuje péči, kterou by potřebovala.
Textový přepis rozhovoru: A tak teďka přemýšlíte o tom, že byste šla do toho hospice? P: Ano. Já musím jít, protože když budu doma, tak já se tady zblázním, protože můj muž furt si myslí, že budu vařit. Já říkám: „Ty jseš snad blázen.“ Vždyť já se bojím stoupnout si a jít tady k pračce, a to budu stát u sporáku ještě?On má takové tipy, že on si zvykl na mé jídlo, protože my jsme spolu 41 let, on nejí ani u své sestry, on nejí nikde v restauraci.A já jsem mu říkala, že mi bude docházetpro obědy, že tady je chlapecký domov a že tam prodávají pro důchodce obědy.On že tam ale chodit nebude, protože to on nikdy neudělá, on nebude nikde žebrat. On je jak blázen, mu nevysvětlíte, že to je normálně,jako kdyby šel do restaurace s kastrolky. Takže manžel nějak moc neumí vám pomoct v tom, co byste potřebovala? No právě. Já říkám: „Ne, ty mně neumíš pomoct.“ On je třeba doma, já jsem v posteli, já bych potřebovala, aby mě zvedla aby za mnou přišel, on tady sedí, já na něho volám, on neslyší. Já říkám: „Kup píšťalku, já na tebe vždycky písknu, abys přišel.“ Protože já potřebuju třeba podat hrneknebo se napít a podat prášek.No, katastrofa. Já říkám: „Co já se tady s tebou budu furt rozčilovat, kašlu na tebe, půjdu do nemocnice.“ A on, že to se mu nelíbí, že on to nedovolí. Tak já říkám: „Ty můžeš dovolovat tak prd.“

1. 08. 2019

https://hovoryozdravi.cz/wp-content/uploads/2019/08/pal_05_01_06_pal31.mp4

Pokračovat ve čtení