Pana Miroslava k lékaři přivedly bolesti a problémy s chůzí. Byl mu nalezen nádor na ledvině, který nelze operovat. Před 17 lety již o jednu ledvinu přišel a říká, že za roky navíc vděčí lékařům.

Pan Miroslav není spokojený s tím, jak se dozvěděl diagnózu a další informace o své nemoci, odpovědi lékařů byly spíš vyhýbavé, k jejich přístupu je kritický. Říká, že s ním nikdo otevřeně nemluvil o tom, co jej čeká.

Přesun do hospice byl rychlým řešením, když jej v nemocnici chtěli propustit, a přitom nebylo jasné, kam by mohl vzhledem k omezené pohyblivosti jít. Nicméně je v hospici velmi spokojený.

V rozhovoru srovnával dnešní dobu s časy, kdy vyrůstal. Vše mu připadá zaměřené na materiálno, lidé si půjčují peníze na věci, které nemají velkou hodnotu. Myslí si, že dnešní mladí lidé mají mnohem těžší se ve světě uplatnit.

Navštěvuje jej manželka a synové, má z jejich přítomnosti radost. Svůj stav jinak nese špatně, má pocit, že je nemocí odstavený ze života. Je pro něj důležité odejít důstojně.

Audio, video a text