Paní Boženě byla diagnostikována rakovina vaječníků, absolvovala operaci a chemoterapii. Rok poté se nemoc znovu přihlásila, absolvovala sérii chemoterapií, ale bez výsledku, nyní prodělává další. Účastní se také klinické studie.

Pochvaluje si otevřenost lékařů, říká, že všichni s ní mluvili na rovinu. Chemoterapie snáší špatně, bývá jí po nich týden i déle velmi špatně, nemůže nic dělat v domácnosti, jen spí a odpočívá, je velmi unavená. Říká ale, že je potřeba to vydržet.

Protože se rozhodla chemoterapii nepodstupovat blízko svého bydliště, ale dojíždí do vzdáleného města, je to hodně náročné, doprovází ji manžel. V místní nemocnici nemá příliš důvěru, její pověst není dobrá. Zároveň tím rozhodnutím ale přišla o možnost využívat sanitku nebo získat příspěvek na cesty, její praktická lékařka jí tvrdí, že na to nemá nárok. Žádala také o kartu ZTP kvůli cestování, ale nebyla jí přiznána.

Snaží se příliš si nepřipouštět chmurné myšlenky, je pro ni důležité, že stále nějaké možnosti léčby před sebou vidí. Se svými syny mluví ale na rovinu i o špatných scénářích, chce, aby měli vyjasněny nějaké praktické záležitosti. Manžel si nic takového nechce připouštět. Říká, že nemoc každého přiměje si uvědomit, že je život hezký a že v takové situaci nehrají peníze žádnou roli.

Podporuje ji celá rodina, zejména manžel, synové a další příbuzní, kteří jí i prakticky pomáhají, sestra zastane nějaké práce v domácnosti atd. Podporou je jí i víra, chodí do kostela a modlí se, prosí Boha o sílu.

Ostatním v podobné situaci radí, aby bojovali, o všem otevřeně mluvili a nestali se zapšklými. Důležité je podle ní také dodržovat doporučení lékařů a podstoupit léčbu, kterou navrhují.

Audio, video a text