Hana

Věk v době rozhovoru: 34 let (Hana), 8 let (syn)
Věk dítěte v době diagnostikování: ve 4 letech
Sluchová ztráta dítěte: těžká
Kompenzační pomůcka: sluchadla

Po počátečních komplikacích po porodu se zdálo, že Hanin syn bude zcela v pořádku. Diagnózu − těžká sluchová vada − se Hana dozvěděla až v synových 4 letech, po sérii odborných vyšetření.

Od této doby pro kompenzaci sluchové vady nosí syn sluchadla. Hana zkoušela také bezdrátovou technologii. Se synem je v péči foniatra, logopeda, dochází do speciálně pedagogického centra a využívá služeb neziskové organizace pro děti se sluchovým postižením a rodinného centra, kde sdílí své zkušenosti s rodiči dětí se sluchovým postižením.

Hanin syn je integrován v běžné základní škole s dobrým prospěchem, má kamarády a rád sportuje.

Hana má se synem velmi kladný vztah, péče o něj ji však stojí téměř veškerý volný čas. Odpočinkem je pro Hanu studium na vysoké škole.

Hanin příběh

Hanin syn se narodil předčasně, v 26. týdnu těhotenství, po umělém oplodnění a byl dlouho v inkubátoru, zamedikovaný antibiotiky. Přes počáteční zdravotní problémy to vypadalo, že Hana z porodnice odchází se zdravým miminkem.

Že něco není v pořádku, zjistila Hana přibližně v jednom roce věku syna, kdy si všimla, že dítě nereaguje leknutím na hlasité zvuky z okolí, například na štěkání psa. Své obavy svěřila pediatrovi, který je odeslal na vyšetření sluchu. Ani po několika vyšetřeních se však sluchová vada dostatečně neprokázala a následně se rozběhl proces lékařských vyšetření, který trval 3 roky. Až ve čtyřech letech syna Hana obdržela diagnózu – těžká sluchová vada, která byla kompenzována sluchadly.

V současné době pravidelně se synem dochází k foniatrovi, logopedovi a do speciálně pedagogického centra. Spolupracují také s neziskovou organizací pro rodiče dětí se sluchovým postižením. Hana se synem pravidelně navštěvuje rodinné centrum, kde má možnost setkat se s jinými rodiči sluchově postižených dětí.

V komunikaci se synem Hana využívá standardní mluvu, znakovým jazykem v rodině se synem nekomunikují.

Ke zlepšení poslechových podmínek vyzkoušeli také bezdrátové zařízení, které se osvědčilo natolik, že Hana uvažuje o jeho pořízení. Zatím ji však od koupě odrazuje vyšší pořizovací cena. Postižení syna totiž ovlivňuje rodinný rozpočet a kvůli zvýšené péči o syna Hana nepracuje. Na syna pobírá příspěvek na péči.

Většinu času tráví Hana se synem. Nejvíce si odpočine na přednáškách vysoké školy, kterou momentálně studuje.

Hanin syn nyní chodí na druhý stupeň běžné základní školy a má dobrý prospěch. Při výuce má k dispozici asistenta pedagoga, který s ním bývá také ve školní družině.

Nejvíce se Hana obává o budoucnost svého syna kvůli stále přetrvávajícím předsudkům ve společnosti vůči lidem se sluchovým postižením.