Zpět na Řeč a její vývojna téma

Kdyby Hanin syn dostal sluchadla dříve, vada by se na vývoji řeči pravděpodobně tolik neprojevila.


Hana

  • Věk v době rozhovoru: 34 let (Hana), 8 let (syn)
  • Věk dítěte v době diagnostikování: ve 4 letech
  • Sluchová ztráta dítěte: těžká
  • Kompenzační pomůcka: sluchadla

Textová verze


P: Spíš se znovu vrátím k tomu, že mě zaráží, že jsme se tehdy nemohli v podstatě dobrat výsledku, jestli syn slyší nebo neslyší, tak možná bych čekala zdokonalení v tomto ohledu. Prostě snadnější diagnostika toho, jestli tam opravdu vada sluchu je a jaký je tam problém. Možná tady v tomto, protože mi vážně přijde strašně dlouho 3 roky řešit, jestli dítě slyší nebo neslyší, jelikož si pořád říkám, že kdyby ta sluchadla syn dostal třeba už ve 2 letech, mohl být úplně někde jinde, než je teď. Přestože tedy paní poradkyně z SPCéčka říká, že na to, že má sluchadla 4 roky a v podstatě byl u něj vývoj řeči opožděný, protože to, co slyšel, tak slyšel všechno špatně, a ve chvíli, kdy mu daly sluchadla, se musel vlastně všechno učit znovu, protože vše slyšel zkomoleně, a my jsme syna museli všechna slova jako by přeučovat tak, aby je začal vyslovovat správně, protože je říkal tak, jak je dosud slyšel, bez sluchadel, samozřejmě špatně, takže na to konto mi paní z SPC říkala, že má syn asi jazykový cit, protože opravdu mluví moc hezky na to, že dostal sluchadla tak pozdě. A je pravda, že i v  rodinném centru jsem se setkala i s dalšími dětmi, které třeba měly sluchadla dřív než syn, a jejich vývoj řeči nebyl tak dobrý. Ale myslím si, že mu to spíš uškodilo, že to trvalo tak dlouho, než jsme se vůbec dostali ke sluchadlům, že je v podstatě dostal až ve 4 letech a už měl naučených spoustu slov, kdy, já nevím, od 2 let, kdy začal mluvit, tak ty 2 roky mluvil tak nějak špatně. Takže to, co se naučil, se musel učit znovu.

Další zkušenosti:

Vývoj řeči Luciiny dcery byl oproti vrstevníkům opožděný.

U dceryPetronely by měl být rozdíl v řeči oproti vrstevníkům sotva postřehnutelný.

Jeden z Janových synů dosud nemluvil.

Kdyby Hanin syn dostal sluchadla dříve, vada by se na vývoji řeči pravděpodobně tolik neprojevila.

Dcera Barbory dělala pokroky v obou jazycích rodičů.

Davidově dceři dělaly největší potíže sykavky.

Jaroslavův syn zaměňoval znělé a neznělé souhlásky, a když se nesoustředil, bylo mu špatně rozumět.

Výslovnost Katčina syna už byla téměř v pořádku, avšak v gramatické rovině řeči stále dělal chyby.

Chyby v řeči Ivetiny dcery působily někdy legračně.

Robertův syn měl chudší slovní zásobu.

Bářina dcera by se naučila mluvit i bez sluchadel, přesto bylo patrné, že některá slova nezná.

Hanka na slovní zásobě se synem tvrdě pracovala.

I přes to, že syn neměl v oblasti řeči výrazné problémy, Mirka musela ověřovat, jestli rozuměl.