Zpět na Řeč a její vývojna téma

Hanka na slovní zásobě se synem tvrdě pracovala.


Hanka

  • Věk v době rozhovoru: 46 let(Hanka), 15 let (syn) 
  • Věk dítěte v době diagnostikování: ve 2 letech
  • Sluchová ztráta dítěte: těžká
  • Kompenzační pomůcka: sluchadla

Textová verze


T: Říkala jste, že jste měla se synem hodně práce, že jste tomu věnovala hodně času. Takto to trvá stále? 

P: Teď spíš přetrvává ta příprava do školy, že se doučujeme, ale v tom mladším věku, vlastně od té doby, co dostal syn sluchadla, všechno vlastně spočívalo hlavně na vytvoření slovní zásoby, aby se naučil mluvit a měl dostatečnou slovní zásobu. A pořád bylo potřeba, když nastoupil do 1. třídy, učit se nová a nová slova, takže jsme se třeba i předučovali, aby potom rozuměl slovům v jednotlivých předmětech, třeba v matematice slovním úlohám, protože když dítě nezná ta konkrétní slova, těžko potom úkolu rozumí. Takže jsme pořád naráželi na nová a nová slova, která jsem mu třeba vysvětlovala, dokreslovala obrázky nebo ukazovala na internetu, vyráběli jsme i pojmový deník a vlastně i zážitkový deník. To mu hodně pomohlo, co jsme zažívali, to jsme zaznamenávali, lepili jsme obrázky, postupem času i fotky, k tomu jsem pak připisovala informace, časem jsem je psala na počítači, třeba jsme to kombinovali i s globálním čtením. Takže takhle probíhala příprava, slovní zásoba rychle rostla i díky tomu zážitkovému deníku, že jsme si o těch situacích, které se opakovaly, spolu povídali, a syn si třeba deník vzal i sám a prohlížel si ho. A vždycky k tomu přibylo něco nového, deník jsem mu vedla několik let. Byly třeba Vánoce a on se naučil nějaká první slova, když byl malý, jako vánoční stromeček, ozdoby, dárky, a další rok zase betlém, postavičky z betlému. Tímto způsobem jsem mu do deníku přidávala další a další slova, za každý rok tam prostě přibyla nějaká nová. Časem třeba, když se syn začal učit angličtinu, tak jsme si třeba do angličtiny překládali ta slovíčka, co potřeboval do školy. Takže cokoliv, co prožíval, třeba roční období, tak jsme k tomu všechny souvislosti, události zaznamenávali, přidávali fotky a vždycky, měl tam třeba několikrát jaro, tam něco přibylo, něco se vlastně zdokonalovalo, i ta slovní zásoba se díky tomu rozvíjela, že jsme si o tom povídali nebo i hodně četli knížky a já třeba veškeré pohádky, na které se díval, jsem mu komentovala. Takže opravdu touto péčí syn získal dobrou slovní zásobu a teď nemá problém, občas se zeptá třeba na nějaké slovo, co znamená, ale nemá s tím problém, že by nerozuměl. Takhle v té běžné řeči nebo ve škole, když neví, tak se zeptá, spíš na ty odbornější termíny, v dějepise nebo ve fyzice, co se běžně nepoužívají. Takže takto k té řeči. 

Další zkušenosti:

Vývoj řeči Luciiny dcery byl oproti vrstevníkům opožděný.

U dceryPetronely by měl být rozdíl v řeči oproti vrstevníkům sotva postřehnutelný.

Jeden z Janových synů dosud nemluvil.

Kdyby Hanin syn dostal sluchadla dříve, vada by se na vývoji řeči pravděpodobně tolik neprojevila.

Dcera Barbory dělala pokroky v obou jazycích rodičů.

Davidově dceři dělaly největší potíže sykavky.

Jaroslavův syn zaměňoval znělé a neznělé souhlásky, a když se nesoustředil, bylo mu špatně rozumět.

Výslovnost Katčina syna už byla téměř v pořádku, avšak v gramatické rovině řeči stále dělal chyby.

Chyby v řeči Ivetiny dcery působily někdy legračně.

Robertův syn měl chudší slovní zásobu.

Bářina dcera by se naučila mluvit i bez sluchadel, přesto bylo patrné, že některá slova nezná.

Hanka na slovní zásobě se synem tvrdě pracovala.

I přes to, že syn neměl v oblasti řeči výrazné problémy, Mirka musela ověřovat, jestli rozuměl.