V první škole, kam dcera Evy chodila, nechtěli pomůcku používat. V nové škole nebyl problém.
T: Jak na Vás pedagogové reagovali, když jste přišla s takovou technickou novinkou
P: To bylo velice zajímavé, protože v letošním roce jsme absolvovali přesun z jedné školy na druhou z důvodu inkluze a slučování dětí do více početných tříd, kde to dceři doopravdy nevyhovovalo a my se snažili jí nějakým způsobem situaci ulehčit. Proto jsme pořídili bezdrátové zařízení do výuky, ale stavěli se k němu záporně. Nechtěli přijmout takovou moderní technologii, báli se jí. Na druhou stranu se tomu nedivím, učitelé toho mají hodně. Ale když už takové pomůcky pro handicapované děti existují a handicapovaní jsou integrovaní v běžných základních školách, tak by se tyto technologie měly využívat.
T: A to Vám přímo řekli, že zařízení nechtějí?
P: Tvářili se všelijak. Bylo vidět, že by ho ve výuce nejradši neměli.
T: A v nové škole přijali tuto pomůcku jako hotovou věc? 01/ 00:30:44
P: V nové škole se k zařízení postavili čelem. Nejdřív jsem jim sdělila, že mám sluchově postiženou dceru a zařídili jsme jí bezdrátový systém i s naslouchátky, a zeptala jsem se, zda by byli schopni pomůcku ve výuce používat. Řekli mi, že v tom nevidí žádný problém, že je to pro ně výzva…
T: Používají ho? P: Ano, používají. Zařízení má na starost třídní učitel, nosí ho do první hodiny výuky a učitelé si jej pak předávají víceméně z ruky do ruky, využívají ho v každé hodině.