Přestože jí lékaři řekli diagnózu hezky, Iveta byla ráda, že tam nebyla sama.
Textová verze
T: Takže diagnózu jste se dozvěděla v Praze.
P: Ano.
T: A byla jste tam sama, když jste se to dozvěděla?
P: Ne, s mým otcem, zaplať pánbůh!
T: Pomohlo Vám, že jste nebyla sama?
P: Ano, pomohlo, hodně.
T: Jak Vám to řekli?
P: Hezky. Byli milí. Ale já si myslím, že na takovou zprávu není asi nikdo připravený. Pokud to tedy někdo už předem neočekává nebo tam není nějaká dědičná dispozice, a tím pádem je tam jistá možnost. Já s tím nepočítala. Myslela jsem si, že může mít dcera třeba hodně zanešená ouška nebo že by byla možná nějaká operace, ale s touto diagnózou jsem nepočítala.
T: No, a co teď. Řekli Vám, že má dcera závažnou vada sluchu.
P: Ano.
T: Jaké informace Vám ještě sdělili?
P: Řekla bych, že moc informací to nebylo. Byla jsem z toho docela vyjukaná, anebo, jestli nějaké informace byly, tak jsem je, díky té vyjukanosti, moc nepobrala. Pořád jsme hledali. Pak jsme jeli zpátky do města s výsledky. A tam už s námi doktorka mluvila o naslouchátkách.
Další zkušenosti:
Lída hovořila o tom, jak by chtěla, aby jí lékař sdělil diagnózu.
Radce R. sdělil lékař diagnózu hezky a citlivě, zpětně by ale ocenila informaci o tom, kam se obrátit dál.
Přestože jí lékaři řekli diagnózu hezky, Iveta byla ráda, že tam nebyla sama.
Pro Milanu byla vada sluchu další ze série špatných zpráv.
Po obdržení diagnózy byli Dana s Vojtěchem v šoku.
Radek netušil, co vada sluchu obnáší.
Pavel věřil, že jejich situace má řešení.
Michaela si uvědomila, že má dítě s vadou sluchu, na základě výsledků vyšetření. Hned začala jednat.
