Pavel věřil, že jejich situace má řešení.
Pavel
- Věk v době rozhovoru: 29 let (Pavel), 5 let (syn)
- Věk dítěte v době diagnostikování: ve 3 letech
- Sluchová ztráta dítěte: těžká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
T: Kdy Vám osobně došlo, že má syn vadu sluchu?
P: To bylo tehdy, když jsem přišel z práce a manželka mi začala vyprávět, že u nás doma byla raná péče a prováděli synovi měření, takže já u té první, z mého pohledu profesionálně provedené audiometrie nebyl, a zkrátka žena mi popsala, že má syn takovou a takovou ztrátu sluchu a budeme to muset řešit.
T: Jaké to pro Vás bylo?
P: Pro mě to bylo, jak už jsem říkal na začátku, opravdu tak, že jsem byl nastavený udělat pro syna maximum, věděl jsem, že to má řešení, není to nic neřešitelného, ať už se to bude řešit naslouchadly nebo kochleárním implantátem, půjde to vyřešit a bude to v pohodě.
T: Vám vlastně hrozili, že by tam třeba mohly být jiné diagnózy, že?
P: Ano. Samozřejmě jsme z toho byli chvíli špatní, vystrašení, ve smyslu „ aha, moje dítě neslyší, tak to je tedy něco, to jsem opravdu nečekal“, ale pak si člověk uvědomí, že je to vlastně fajn, protože jsme po celou dobu cítili, že něco se synem není v pořádku, a teď už tedy konečně víme, co to bylo, že se prostě věděli jsme už, co přes sebou máme no takže takhle
Další zkušenosti:
Lída hovořila o tom, jak by chtěla, aby jí lékař sdělil diagnózu.
Radce R. sdělil lékař diagnózu hezky a citlivě, zpětně by ale ocenila informaci o tom, kam se obrátit dál.
Přestože jí lékaři řekli diagnózu hezky, Iveta byla ráda, že tam nebyla sama.
Pro Milanu byla vada sluchu další ze série špatných zpráv.
Po obdržení diagnózy byli Dana s Vojtěchem v šoku.
Radek netušil, co vada sluchu obnáší.
Pavel věřil, že jejich situace má řešení.
Michaela si uvědomila, že má dítě s vadou sluchu, na základě výsledků vyšetření. Hned začala jednat.
