Pro Milanu byla vada sluchu další ze série špatných zpráv.
T: Všechna ta onemocnění, co jste měli už předtím, představovala docela velký zásah do rodiny. Jaké to pro vás bylo, když jste se dozvěděla, že ještě k tomu přibyla vada sluchu?
P: Říkala jsem si, co ještě přijde, protože dcera má 8 dioptrií, a já stále spoléhala na to, že aspoň jeden ze smyslů, buď zrak, nebo sluch, bude výborný. Má ale špatné oboje, takže, to je pro rodiče takové, zdrcující, ale jinak, nejde s tím nic dělat, takže jsme to museli nějak přijmout. Samozřejmě přišly všechny fáze, které člověk má, když se dozví špatnou zprávu, od vzteku, smutku, popírání, přes přijetí. Ale když pak člověk vidí, jak je dítě spokojené, že si kreslí a neřeší to, že vlastně neví, kolik toho má slyšet, tak to mě vždycky uklidní.