Michaela si uvědomila, že má dítě s vadou sluchu, na základě výsledků vyšetření. Hned začala jednat.

---

Michaela

• Věk v době rozhovoru: 27 let (Michaela), 1 rok (syn) 
• Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
• Sluchová ztráta dítěte: úplná
• Kompenzační pomůcka: kochleární implantáty

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Kdy vám to tedy došlo najisto? 

P: Podezření jsme začali mít po třetím nevycházejícím pokusu ve foniatrickém pracovišti, kdy už tedy i pan inženýr nám do té doby docela sebejistě říkal, že to může být nevycházející, že mu opravdu na vyšetření chodí maminky na po druhé, na po třetí, a přitom jsou to děti slyšící, a taky tím, že je to moje první dítě a jiné v okolí nemáme, tak nemám srovnání. Někdo mi pak řekl: „To byste poznala, kdyby vaše dítě bylo hluché, ono se úplně jinak vyvíjí.“ To mi ale samozřejmě nic neřeklo, syn v tu dobu normálně žvatlal. Pak jsem se dočetla, že děti instinktivně žvatlají zhruba do šesti měsíců a poté to pomalu opouští, pokud neslyší, což jsem ale nevěděla, takže když se mě v pěti měsících někdo zeptal, jestli syn žvatlá, odpověděla jsem „ano, on si žvatlá“. A to všem stačilo, moje ujištění. Když se mě ptali, říkali „vy jste maminka“, a já do toho prvního vyšetření tvrdila, že syn slyší. Nevěděla jsem, že hluché děti mají, jak se říká, oči až na zádech a že každé testování prokouknou. Takže vlastně až před BERA vyšetřením nás začala nahlodávat pochybnost, co kdyby se prokázala nějaká vada. Ale pořád jsme si říkali, že u nás v rodině nikdo sluchovou vadu nemá, tak kde bychom k ní přišli, těhotenství bylo v pořádku, porod byl v pořádku, dítě je úplně zdravé, do té doby žádné problémy. Takže až to první BERA vyšetření byl šok, do té doby to byla jen taková možnost a až po tom BERA vyšetření to byl takový první náraz, že tam skutečně nějaká vada je, což jsme nečekali. Jdete sice na vyšetření, ale pořád si říkáte „to mě tam posílají jen pro jistotu“.

T: U toho jste byli oba dva? 

P: Ne, ne, tam jsem byla sama. To bylo někdy během dopoledne, kdy manžel pracuje.

T: A mrzí Vás teď zpětně, že u toho nebyl s Vámi, aby Vás podpořil?

P: To asi ne. Já jsem byla s manželem ve spojení přes telefon, hned jsem mu volala a paní doktorka mi předala letáčky od Tamtamu, takže jsem se necítila jako vhozená do vody, volala jsem obratem manželovi a mámě a taky do Tamtamu. Takže to asi tak neberu, že jsem tam byla sama.