Vyšetření pro stanovení diagnózy Marianova syna se pořád odkládalo.
P: Problém se sluchem jsme zjistili, až když šel syn do školky. Jeho dětská doktorka to vůbec neřešila. Když se nám zdálo, že je syn nějak pozadu, že už je velký, ale ještě nemluví, jen občas nějaké slovo, doktorka na to odpovídala, že má syn ještě čas, je kluk a kluci začínají mluvit později. Pak jsme ho dali do školky a tam nám řekli, že se jim zdá, že syn neslyší, že je to divné. Takže nás odkázali na doktorku do ušní ordinace. Manželka tam vzala syna na vyšetření, ale když se pokoušeli synovi měřit odezvy, zjistili, že nic nenaměřili, a doporučili nám specializované oddělení s lepšími přístroji. Objednali jsme se, ale výsledek byl stejný, doktorka syna vyšetřila a opět zjistila, že se jí nedaří, s lepšími přístroji, nic naměřit a že to skutečně vypadá, že syn téměř neslyší. Rozhodla se, že nás objedná do města, do nemocnice na specializované pracoviště, kde vyšetření probíhá ve spánku a dokáže přesně určit sluchovou vadu. Sdělila nám, že nás tam musí objednat ona jako doktorka a že je tam dlouhá čekací doba, takže jí pak máme zavolat, po určité době, že nám řekne termín, na jaký nás objednala. Jenomže když jsme po nějaké době paní doktorce volali, sdělili nám, že paní doktorka umřela a nemůžou nám poskytnout žádné informace.