Pediatr Bářiny dcery odeslal rodinu na vyšetření, přestože sám příznaky nepozoroval.

---

Bára

• Věk v době rozhovoru: 38 let(Bára), 9 let (dcera)
• Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
• Sluchová ztráta dítěte: střední
• Kompenzační pomůcka: sluchadla

• Zobrazit celý profil

Textová verze

Dcerka během dvouměsíčního pobytu v inkubátoru dostala transfúzi, když se jí potvrdila chudokrevnost, ale žádný jiný problém neměla. Vyvíjela se, rostla, sílila a po 2 měsících nás pustili domů. Zahájili jsme rehabilitaci dle Vojtovy metody a dcera rostla úměrně tomu, úměrně té nezralosti, byla sice pořád drobnější, menší, ale měla se čile k světu. Chodili jsme pravidelně do rizikové poradny, podle toho, jak si nás zvali. Vše bylo úplně normální, až kolem 4., 5. měsíce jsem si začala všímat, že se dcera neleká. Bylo to ale moje první dítě a já nevěděla, co všechno má umět, nebyla jsem prostě zkušená matka, takže jsem ji sledovala a začala mít podezření, že možná nemá úplně dobrý sluch. Řekli jsme to příbuzným, manžel mě přesvědčoval, že se dcera leká a všechno slyší, ale babička, která ji hlídala, na základě mého upozornění došla k podobnému závěru jako já, a tak jsem šla s dcerkou za naším pediatrem, což je špičkový lékař. Ten dceru položil na stůl, štěrchal hračkami a zkoušel vše tak, jak je zvyklý děti testovat. Říkal, že podle něj dcera slyší, ale doslova si pamatuju jeho větu „Podle mě slyší, ale vy jste matka, dáme na vás“, takže jsme rozjeli kolotoč a čekalo nás vyšetření.