Lenka upozorňovala na možný budoucí problém týkající se financování implantátů.
Za sedmnáct let, co implantát máme, se jasně ukazuje, že je zde problém s financováním této kompenzační pomůcky. Implantát je velmi drahé zařízení, a když si představíte, že některé děti jsou implantované oboustranně, znamená to pro rodinu a i pro děti do budoucna dvojnásobnou finanční zátěž. Rodiče chtějí automaticky pro své dítě to nejlepší, aby mu umožnili co nejlepší osobní rozvoj, co nejjednodušší fungování ve společnosti, s co možná nejmenším vlivem sluchového handicapu na jejich život. A tak pro své dítě volí oboustrannou implantaci. I doktoři ji rodičům doporučují. Nikdo ale v té chvíli moc nepřemýšlí nad tím, kdo a jakým způsobem bude jednou hradit všechny náklady spojené s fungováním tohoto velmi drahého zařízení. Mám dospělé dítě s implantátem a vím, jakou to pro něj znamená finanční zátěž. Dítě se potřebuje osamostatnit, být nezávislé na rodičích, ale s touto finanční zátěží to nejde snadno. Najde si práci, ale implantát se mu rozbije nebo nebude mít na baterie. Může se sice obrátit s žádostí o pomoc na nějakou nadaci, ale to nějakou dobu trvá. Nebo to ani to dítě není schopné vyřídit. Syn sám by to nedokázal, jak jsem říkala, má i další potíže spojené s vadou sluchu, nemohl by to napsat a nedokázal to vykomunikovat. Tím vznikne velký finanční problém do budoucna, že uživatel nefunkčního implantátu bude neslyšící.