Syn Jitky se nejprve nechtěl do kolektivu zapojit.

---

Jitka

• Věk v době rozhovoru: 33 let(Jitka), 6 let (syn)
• Věk dítěte v době diagnostikování: od narození
• Sluchová ztráta dítěte: úplná
• Kompenzační pomůcka: kochleární implantáty

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Syn chodí do běžné vesnické školky, takže tam bylo asi 17 dětí, teď jich je třiadvacet ve třídě. Od začátku má asistentku a ze začátku byl hodně fixovaný na dospělého, i teď, pokud se má dát s někým do řeči, tak raději mluví s dospělým než s dětmi. Jestli je v tom rozhodující ta trpělivost dospělých, že počkají nebo mu zopakují, co chtěli. Snaží se mu asi víc porozumět než děti, které prostě něco řeknou a jdou. Takže ta jistota v dospělých je významná. Ze začátku dávalo synovi dost zabrat rušné prostředí, ale paní asistentka, pokud se nezapojoval, ho vzala stranou. Nebyl nucený do všech aktivit nebo mu to prostě zopakovala, vysvětlila. I teď to přetrvává, podle toho, co mi říkala paní učitelka, bude syn z hlediska sociálního chování i povahově větší samotář, víc se drží stranou, nechce se kolikrát zapojit mezi děti nebo neumí hrát komunikační hry tolik jako ostatní, má svoje vyhraněné hry a těch se drží, není úplně zapojený. Ale už jsem si všimla, že se trošičku zlepšil. První besídku, kterou měli, co jsem měla možnost vidět vystoupení pro rodiče, tu probrečel. Nechtěl tam být, chtěl sedět u rodičů a dívat se, co dělají děti. To byla hrůza. Druhý rok se na besídce už zapojil, asi nerozuměl úplně všechno, ale když se děti drží za ruce a dělají třeba kruh, tak půjde taky. Dvakrát se u mě zastavil s otázkou, jestli už jdeme domů, a já mu odpověděla „nejdeme, ještě tady buď s dětmi“, takže si pořád hlídal rodiče, ale už s těmi dětmi šel, a třetí rok už mi nadšeně mával do foťáku „mami, vyfoť mě.“ S dětmi tancoval a těšil se na to, řekla bych, užil si to skoro jako zdravé děti, písničky si pamatoval, melodii, slova si samozřejmě vymýšlel nebo komolil, protože tu reprodukovanou mluvu neporozuměl všemu, a pokud měl sám se skupinkou děti něco recitovat, zpívat, tak to nedělal. Dívá se, usmívá se a vypadá to, jako kdyby děti kontroloval. To si asi říká „v pořádku, proč já bych tu pusu otvíral”. Takže když to popíšu takto, posun tam je, ale paní učitelka by to určitě popsala tak, že je tedy svůj i v tom chování. Ale myslím si, že to budou nejenom sluchové, ale i povahové vlastnosti.