Radkova dcera měla ve škole dobré známky.
Radek
- Věk v době rozhovoru: 50 let (Radek), 15 let (dcera)
- Věk dítěte v době diagnostikování: ve 2 letech
- Sluchová ztráta dítěte: těžká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
P: Podle žákovské bych řekl, že mám dceru, která je kandidát na Nobelovu cenu, ve všem. Protože má samé jedničky, občas nějakou dvojku. Ale když se s ní jdu učit, tak mi připadá, že nevím, za co ty známky má. Je to asi tím, že děti při výuce znakují, i dcera znakuje, ale ona má spíš problém, že děti, které jsou kolem ní, mají větší vadu. Je tam třeba kluk, který nebyl schopný se naučit ani básničku o šesti větách. A pak jsou tam taky třeba rodiče, kteří na děti úplně dlabou, neučí se s nimi, nepodívají se na nic, takže dcera ve třídě platí za premianta. Když potom mají psát nějaký test, pak třeba dostanou písemku. Nestává se to často, ale občas ano. Dcera to už viděla a má dobrou paměť a díky tomu si to zapamatuje a má z písemky zase jedničku. Ale když si ji doma vezmu, umí podle mě o hodně míň, než co umí starší dcera.
Další zkušenosti:
Syn Teréz měl mateřskou školu rád od začátku.
Syn Jitky se nejprve nechtěl do kolektivu zapojit.
Katka popisovala, co žákům s vadou sluchu ve třídě pomáhá.
Robertova žena byla ráda za přizpůsobené prostředí třídy.
Martina H. pozorovala zvýšenou unavitelnost dcery.
Radkova dcera měla ve škole dobré známky.
Lence se osvědčilo používání tzv. semaforu.
