Jindřiška hovořila o tom, co dcera mohla a nemohla při péči o sluchadla dělat sama.
P: Chtěla jsem, aby se dcera naučila ohledně sluchadel běžný rituál a běžná pravidla, a sice že v uších se tvoří maz, tudíž se musí čistit jak uši, tak sluchadla, na sluchadla se musí dávat pozor, nesmí se namočit ani provlhnout atd. A také jsem chtěla, aby se naučila o sluchadla pečovat a byla v tom samostatná. Jelikož jsou situace, kdy si musí umět se sluchadly poradit sama.
T: Od kterého věku jste k tomu dceru vedla?
P: První rok, co jsme měli sluchadla, ještě ne, to jsme se sluchadly spíš bojovaly, já i dcera. Taky musím zmínit, že je velký rozdíl v péči o sluchadla u nás a v zahraničí. Za našeho pobytu v zahraničí se mě v podstatě týkalo jen čištění sluchadel, aby byla vydesinfikovaná, vše ostatní nám dělali v rámci pravidelných servisních prohlídek. Ani jsem sama netušila, co všechno se se sluchadly dělá, co máme za typ sluchadel atd. Až tady jsem se dozvěděla, co je to za sluchadla, jak jsou dobrá, jak se o ně starat, kolikrát je čistit, měnit filtry, prostě veškeré informace. Takže teď si myslím, že jakmile se člověk musí o sluchadla postarat, měl by to samé začít učit i své dítě. Myslím, že od první třídy můžou děti sami zvládnout večer odložit sluchadla do krabičky, zkontrolovat stav baterie, očistit sluchadla dezinfekcí a měly by taky vědět, že se do sluchadel nesmí dostat voda nebo že když prší, nesmí zmoknout ani navlhnout. V tom byla naše dcera už od první třídy poučená.
T: A baterii už taky uměla vyměnit?
P: Ano, i baterii dcera měnila sama už od první třídy. Ale taky hodně záleží na konkrétním typu sluchadel, některá sluchadla jsou ošemetná a musí se s nimi zacházet opatrně. Dle mého názoru by měly děti prostě znát základní obsluhu sluchadel, jak je čistit, kam je ukládat, výměnu baterií a na co musí dávat pozor, aby se sluchadla nepoškodila. To se mi osvědčilo, dcera si uměla poradit se sluchadly sama, když byla u babičky.