Martina H. by, nebýt novorozeneckého screeningu, možná vadu sluchu rozpoznala pozdě.
T: Myslíte, že kdyby se nedělal novorozenecký screening, že byste vůbec zjistila, že má dcera vadu sluchu?
P: Asi bychom to zjistili později. Určitě bychom na to přišli později, díky tomu, jak byla dcera šikovná a mluvila. V jednom roce říkala „co to je, táta, babí“. Takže na jednu stranu jsem vděčná, jelikož my jsme tomu opravdu nevěřili. Od chvíle, co jí udělali screening, jsem si říkala, že to není možné, i manžel, a pořád se to v nás míchalo. Napadlo mě, že se ten přístroj musel mýlit, protože dcera přece mluví, reaguje na nás, takže jsme tomu pořád nemohli uvěřit, a je pravda, že kdyby ten screening nebyl a nejezdili jsme pak každého půl roku na vyšetření, asi bychom i po vyšetření zvažovali, jestli sluchadla dceři dát, nebo ne.