Šárka si uvědomila, jak je důležité vybrat dobrého lékaře.
P: Já sama jsem zdravý člověk, po doktorech nechodím, manžel také ne a vlastně mi úplně unikla, ať už jsem v pracovním životě člověk pečlivý a informace si ověřuju, ta souvislost, že bych si měla ověřit, jestli je daný doktor dobrý nebo zdatný, jestli ovládá všechny technologie s tím spojené. Až ve chvíli, kdy jsme začali chodit k relativně starší paní doktorce, kde probíhala první vyšetření, jsme po sobě s manželem pokukovali a říkali si, že to snad nemyslí vážně − okno bylo otevřené, za ním chlapi se sbíječkou, ordinace nacpaná vším možným pestrobarevným, co upoutávalo pozornost dítěte, sestra stále chodila, klapalo se na psacím stroji a oni čekali, blázni, že se dítě bude zajímat o nějakou hrkačku, kterou mají schovanou za zády. To jsem si v tu chvíli říkala, že na to nemusím studovat a nemusím být ani doktor, abych se podívala a viděla, že celá situace je jako ze špatného filmu.
Manžel mě ale uklidňoval, že přece ta paní to dělá celý život a přece by to nedělala špatně, takže nám předepsala sluchadla, o kterých jsem za měsíc zjistila, když jsme jeli domů za mojí mámou, že úplně stejná má i moje devadesátiletá babička, která s nimi slyší úplné prdlajs. Takže jsme vlastně příspěvek od pojišťovny, 12 000 Kč, co byl na obě uši dohromady, vyčerpali na sluchadla, která byla úplně k ničemu, jak se ukázalo, a paní doktorka je neuměla nastavit. Nicméně z toho, že dcera slyšela nulu, pak očividně s tím něco slyšela. Ale bylo to vzdálené tomu, aby se s tím mohla kloudně rozvíjet.