Lence se osvědčilo používání tzv. semaforu.
Lenka
- Věk v době rozhovoru: 46 let (Lenka), 19 let (syn)
- Věk dítěte v době diagnostikování: ve 2 letech
- Sluchová ztráta dítěte: úplná
- Kompenzační pomůcka: kochleární implantát
Textová verze
P: Ve školce jsme měli deníky, kam mi paní asistentka psala. Syn byl ve školce vždy jen na 4 hodiny dopoledne. Pak měl povinný předškolní rok. Ten absolvoval dvakrát, protože měl samozřejmě odklad docházky − nebyl ještě dostatečně připravený, bylo to validní v jeho situaci. Potom s asistencí nastoupil jako integrovaný do běžné základní školy. Rok předtím už chodil na náslechy. Občas dělal nějaký domácí úkolek, tak jsme ho vlastně na školu připravovali. Paní ředitelka byla skvělá, vybavila technicky synovu třídu vším, co bylo potřeba. Mezi mnou, školou, třídní učitelkou a asistentem probíhala úzká spolupráce. Například syn neznal slovo „zástup“ a „řada“, tak celá rodina první týden školní docházky nacvičovala technicky, co to je zástup a řada. To se hodně používalo v matematice, vůbec nechápal, pořád nastupoval, řadili se za sebe. V deníku jsme to měli rozlišené, když byla slova, co nevěděl. Tam byla slova, co jsme potřebovali. Bylo to jak na semaforu. Červeně, když jsme si byli všichni jistí, že to neví. Žlutá byla slova, o kterých paní asistentka, která tam zapisovala, myslela, že je syn možná zná, a zelená, u kterých víme bezpečně, že je syn zná. Já jim to zase proškrtala podle toho, jak jsem to věděla já.
Další zkušenosti:
Syn Teréz měl mateřskou školu rád od začátku.
Syn Jitky se nejprve nechtěl do kolektivu zapojit.
Katka popisovala, co žákům s vadou sluchu ve třídě pomáhá.
Robertova žena byla ráda za přizpůsobené prostředí třídy.
Martina H. pozorovala zvýšenou unavitelnost dcery.
Radkova dcera měla ve škole dobré známky.
Lence se osvědčilo používání tzv. semaforu.
