Lékaři připisovali potíže Tomáše N. jiným příčinám.
P: Nenašli nic. Nebo takhle, když někde něco našli, tak to bylo maximálně něco malého, třeba, já nevím, nějaký lehký zánět žaludku, lehký zánět tlustého střeva. A nic, co by říkali, že by to mohlo způsobovat, takto velké problémy, a hlavně nic, co by doktoři měli zájem nějak řešit. Bohužel to tak nebylo. Pak když mě bolela záda, tuhla šíje, tak to jsem chodil většinou po několika rehabilitacích, po několika neurolozích. A většinou závěr byl takový, že mám špatnou životosprávu, že jím, pokud zvracím, nebo že sedím u počítače, proto mě bolí záda. A zkrátka vymýšleli si všechno možné. Anebo že mám moc stresu. To byla většinou univerzální odpověď. Když jsem přišel k jakémukoliv doktorovi v roce 2014, tak v podstatě univerzální odpověď byla, že jsem vystresovaný, ať se hodím do pohody, že jsem vystresovaný.To byla sice pravda v té době, protože mi onemocněl otec – pak se z toho teda naštěstí dostal. Byl to onkologicky problém, ale dostal se z toho, díky bohu, za to jsem samozřejmě byl rád. A na tom studiu mi poměrně hodně záleželo, takže měli ti lékaři pravdu, že ve stresu jsem byl. Nicméně bylo mi to divné, protože tak jak sem žil v tom roce 14, tak jsem žil i několik let předtím. A najednou mi přišlo, že jsem počátkem roku 2014 zestárl o 60 let. V té době mi bylo 28 a najednou jsem měl pocit, že mi není 28, ale 88. Podle toho, jak sem se cítil. Fakt, že jsem byl i unavený, to jsem ani nevnímal. Takže mi bylo divně a chodil jsem po všem možném. Ale zkrátka těm lékařům jsem ještě věřil, jakžtakž věřil, protože ve stresu jsem byl.