Syn Petry36 se zbavil depresí a zase se začal po několika letech nahlas smát.
PM: Že byl – já nevím, jestli to je po té operaci – najednou takový veselý. Když měl ty prášky, jak jich bylo hodně, tak byl fakt utlumený. Moc se nesmál, moc nemluvil.
PZ: Ono to tlumí. Po jednom léku, si pamatuju, to byl první lék, který nám zkoušeli dát, tak syn z toho měl deprese. Ve třech letech. Když máte tříleté dítě, které sedí na gauči, nehraje si, má přes hlavu deku a sedí tady takhle celý den, to je hrozné. Když si na to vzpomenu… Jsem fakt byla zralá ty první měsíce na sebevraždu.
PM: Měl depku. To je husté.
PZ: Ve třech letech dítě si vezme deku a leží, nebo sedí pod dekou, a teď já jsem pomalu na něj hystericky řvala, ať si jde hrát. Ne, vůbec. On si strašně dlouho nehrál. A od té doby se vlastně nesmál. Do třech let to byl veselý kluk. A od tří let do té operace se nezasmál. První, co bylo, že jsem panu profesorovi řekla, že po té operaci se začal chechtat jak kůň. Fakt jako, já jsem ten jeho smích neslyšela… Ten jsem slyšela jenom do těch tří let, pak už ne. Šest let jsem neslyšela svoje dítě se zasmát. A dneska ho musíme krotit, aby se furt nechlámal.
PM: No, on se furt hihňá. Furt.
PZ: To ho rozesmějete pomalu čímkoliv. Protože všechno je strašná sranda. A on ty fórky už i umí dneska dávat. On je vtipný, on to umí. Takže se směje a za ty poslední dva roky si to hrozně užívám, nebo užíváme, že on je fakt jiný. Ne, on je úplně jiný, než byl.
Petr K s manželkou se pro operaci rozhodli kvůli stupňování epileptických záchvatů a zastavení mentálního vývoje jejich dcery.
Míšapodhradí s byla ráda, že se někdo zdravotním stavem její dcery vážně zabývá, z možnosti operace ale byla v šoku.