Pro Irču bylo těžké všechno zvládnout.
T: Jak epilepsie vaší dcerky ovlivnila život rodiny?
P: Já si myslím, že docela hodně, protože se dcera stala takovým tím opatrovaným, hlídaným děckem. Byly tady potom takové ty scény a to, co se dělo – nějaké ty věci, to oblékání, a jak jsem říkala s tou hygienou, že neposlouchala –, tak já jsem s ní pak musela chodit k tomu psychologovi. To bylo velice pro mě náročné a musím říct, že mi to sebralo asi hodně sil, tohleto zvládnout.