Partner byl Aleně velkou oporou a jejich vztah to posílilo.
Třeba moje mamka, sestra, co tady s námi bydlí, tak oni to nějak nepociťujou. Oni jsou prostě ve svém, my ve svém, takže oni to ví, že nemocná jsem, ale asi moc to nějak nepoznaly. A co se týče partnera, tak ten spíš – já jsem četla totiž hrozně příspěvků, jako kdy to rozbilo partnerství, a podobně. Já říkám, spíš nám to to partnerství utužilo. Protože on je takový, v noci se o mě staral, „Je ti špatně?“. Malého mi vzal kdykoliv. Když nebyl v práci, samozřejmě. Ale on to zas bere úplně opačně: „Jsi nemocná, vůbec se s tím nezabývej, to já udělám, ať nejsi jako to.“ To on zas tady toto chápe, a je oporou.
Tazatel: A co se týče vztahů širších takových. Třebas, já nevím, sousedi, známí, kamarádi, ví o tom? Jak o tom komunikujete s lidmi?
Alena: No, zatím to moc lidí neví, protože to mám kratší dobu. Ale já jim to normálně řeknu naplno. Prostě jako co, tak to mám, tak jednou by se to dozvěděli, že. A většinou ty reakce jsou jakože: „Jó, jejda, tak to je mi líto.“ Jakože by to nebrali nějak: „To nic není,“ že by řekli, nebo něco takového. Jo, zatím jako každý pochopil, že to není žádná sranda. Takže mám asi v okolí zatím dobré lidi, kteří to přijali úplně v pohodě.