Lucka se obávala horšího scénáře, epilepsie pro ni byla lepší variantou.
Jsme z toho… Řekněme, teď už s odstupem doby jsme se s tím naučili trošku žít, ale bylo to pro nás hodně složité, i možná kvůli tomu, že ten první záchvat byl status epilepticus.. A my jsme byli strašně vděční, že je naše dítě živé. Takže ta epilepsie, řekněme, pořád byla lepší variantou potom, co jsme ani nevěděli, jestli se naše dítě probudí normální, jestli nebude mít poškozený mozek, jestli se vůbec probudí. Tak ta epilepsie se nám lépe, řekněme, zvládala. Kdyby to bylo po normálním záchvatu, tak první věc je strašný šok, druhou je chaotické shánění informací, kdy ty informace nejsou dostupné, člověk se opravdu musí hodně pídit, hodně doptávat přes známé a zjišťovat, jestli neznají nějakého epileptika. A teď když už jsme se s tím tak smířili a vidíme, že ty léky zabírají, že když je pod medikací, tak je to v pořádku.