Adéla diagnóze nejdřív moc nevěřila, docházelo jí to až postupně.
T: A když bych se vrátila úplně ještě na začátek?
P: Hm…
T: Jaká byla vaše reakce, když vám lékař sdělil diagnózu epilepsie?
P: To bylo u té ambulantní. Tak to bylo takové, že si říkáte, že to třeba tak není. Snažíte se to nějak vytěsnit a pak až postupně si to uvědomujete. A spíš horší je, jak si říkáte, tak dostane… Četla jsem si, že většina případů, to se nasadí léky, první lék funguje, všechno dobré. Pak až třeba jako to… Ale vůbec jsem nepočítala, že bychom se dostali až tak daleko. Říkala sem si: „Jo,
syn bude takový ten, co bude mít ty léky, zabere mu to a pak už nic mít nebude. Vyroste z toho.“ Jako že to všechno odezní. Tak to bylo takové těžké.