Partner Petry36 popisoval, jak se jí snažil přivést na jiné myšlenky.
T: Jaké to pro vás tenkrát bylo, když šel syn na tu operaci?
PM: Tak to vám řeknu úplně přesně, to si pamatuju. Já jsem byl tady, oni už byli ve městě, protože tam byli už třeba dva tři dny dopředu, nebo kolik dní jste tam už byli. A říkal jsem právě přítelkyni, že přijedu ten den, aby neseděla někde – protože ta operace byla snad od devíti od rána, tak aby tam někde neseděla. Já říkám: „Tak já přijedu a půjdeme někam něco dělat.“ Abych jí odvedl aspoň na chvilku pozornost, protože jsem si představoval, jako sedět tam někde sám a vědět, že vlastní dítě je někde na operaci, a teď trnout hrůzou, protože jí řekli hned dopředu, že ta operace bude trvat strašně dlouho. Tak jsem tam přijel a celý den jsme chodili po městě na různé památky. A myslím, že se mi povedlo párkrát odvést tu pozornost od toho, aby na to myslela. Ale průběžně jsme na to mysleli celý den, jak to dopadne. Nebo jestli je všechno v pohodě. A večer, já nevím, kolik bylo hodin, byla tma, jsme tam jeli a přišli jsme na to ARO.