David hovoří o vzájemném vztahu dětí.

---

David

• Věk dítěte v době rozhovoru: 4 roky

• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 1,5 roku

• Věk rodiče v době rozhovoru:  31 let

Textová verze

T: Jak to ovlivňuje sourozenecké vztahy? Máte teda ještě celkem malé děti…

P: No, tak právě, syn má 4 roky a dcera 2. Ona když se narodila, tak už ta nemoc jako byla, celá rodina už tak byla nastavená na to. Ve chvíli, kdy začala vnímat víc, co se děje okolo ní, tak ona zatím asi netuší, že je něco špatně, v těch 2 letech. Tam nemá asi ani důvod se domnívat, že něco je špatně. To asi přijde až později. I když už teď narážíme občas na takové ty věci, že třeba syn něco může nebo se k němu chováme nějak jinak nebo ho neomezujeme jakoby tolik, přitom dceru ano. A tam už je občas takový ten rozpor, že i když neumí mluvit a takhle, tak už si všímá tady toho, že chce třeba, já nevím, si sednout na stůl, což je taková věc, která normálně teda se dětem nedovolí, ale u syna je to člověk ochotný tolerovat. Že třeba sedí na stole a čte si knížku, je daleko lepší scénář, než když bude běhat okolo kamen v ponožkách, uklouzne a spadne. Protože takto je aspoň chvíli v klidu. Takže mu to člověk povolí. Přitom pak když tam vleze dcera, tak jí člověk řekne, že to dělat nesmí. A teď ona poukáže na to, že ale bráška může. Bráška může, ale ty nemůžeš. Tam už dochází k tomu rozporu trošku.