Lucka nastínila, jak se na zahraniční cestu připravovala.
P: Přiznám se, že každou cestu konzultujeme jak s praktickou lékařkou, tak s neuroložkou. Zatím jsme necestovali ještě letadlem, s tím, že nás to čeká letos poprvé, takže potom budeme vést diskuzi. Většinou se domlouváme, aby tam byla dostatečná zdravotní péče, zjišťujeme si, kde je zdravotnické zařízení.
Když jsem tam já, komunikuju v angličtině, takže bych se tam dohodla, pokud by ta komunikace mohla probíhat. A, řekněme, cestovali jsme i po těch záchvatech. Prostě máme s sebou léky, máme s sebou dostatek léčiv, zjišťuju si, kde ta nemocnice vždycky je, mám telefonní číslo na první pomoc, mám s sebou poslední zprávu z neurologie, tak aby si ji ten lékař mohl přečíst, abych mu ji mohla přečíst sama, přeložit části. Ale říkám, vždycky to konzultujeme s lékařem, nikdy to není naše spontánní rozhodnutí ve smyslu „teď pojedeme sem“. Takže zatím vždycky autem a zatím vždycky po Evropě. Tak abychom měli k dispozici dobré zdravotnictví. Vyhýbáme se zemím jako Rumunsko a podobně. Zatím naše cesty vedly vždycky buď na Slovensko, nebo do Maďarska, kde řekněme to zdravotnictví ještě pořád je, Rakousko i Itálie mají nějakou úroveň. Abychom věděli, že se tam o něj dobře postarají.