Jiří by se bál svěřit své dítě na hlídání někomu cizímu.
Jiří
- Věk dítěte v době rozhovoru: 18 let
- Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: po narození
- Věk rodiče v době rozhovoru: 48 let
Textová verze
P: Pomáhají, samozřejmě, dneska nehlídají, to ne, ale pomáhají jinak, jiným způsobem. Jedeme tam, máme tam klid, pohodu, ohlídá ho samozřejmě na dvě hodiny, to ano, takže se jdeme projít nebo něco se jde dělat – v uvozovkách, že se vyčistí hlava – jenom s manželkou. Nebo sám, když jdu ať už na dřevo, nebo cokoliv jiného, tak k tomu já ji nepotřebuji, to jsou věci, které zvládnu sám. Ale jako strýčkové, to nemáme, ani bych to nechtěl, asi bych ho nesvěřil někde cizímu. Jezdili jsme jednu dobu do města, tam byl stacionář, odlehčovací pobyty, třeba se dával od pondělí do pátku na celý týden, s tím, že tam bylo 24 hodin o něj postaráno, jenže s těmi záchvaty jsme víceméně měli, i když asi neoprávněný, ale strach ho tam dát.
Další zkušenosti:
Jiří by se bál svěřit své dítě na hlídání někomu cizímu.
Podle Sabiny je třeba všechno předem promyslet a naplánovat.
David se vyhýbá akcím, kde je hodně lidí, a hlídá raději ve dvou.
Irena hovoří o synových sportovních aktivitách.
Petra mluví o vlivu epilepsie na to, jak v zimě s dětmi sportují.
Lenka se setkala s dobrým přístupem okolí.
Syn Jiřího miluje vodu, ale špatně snáší cestování.
