David se vyhýbá akcím, kde je hodně lidí, a hlídá raději ve dvou.
P: Venku je to ještě náročnější. My tady, co se týká nějakých těch hodně stresujících velkých akcí, tak tam moc nechodíme, protože syn obecně, když si tam najde nějakou zábavu sám nebo takhle, tak je to stejné, asi jako kdyby byl na zahradě. Ale spíš je to takové, že když tam je hodně lidí, hodně dětí a tak, tak ve chvíli, kdy je v pohodě, tak to nevadí, ale kdyby se dostal do nějaké nepohody, tak mu tady tohle spíš nevyhovuje. S tím zdravým dítětem tohle člověk neřeší. A samozřejmě to právě komplikuje, řekl bych, hlavně tady takové ty věci, že kdyby si asi člověk představil, že má dvě zdravé děti tady v tomto věku, tak by asi víc času trávil tím, že je vezme na nějaká, já nevím, třeba i ta hřiště, která nemají plot, a mohla by tam být klidně i manželka sama se dvěma dětmi, to by asi šlo. Takhle je to tak, že ve dvou dospělých se samozřejmě to dá, takže když jsem já třeba v práci, a náhodou má někdo z prarodičů čas, tak se to nahradí takhle. A dá se s těmi dětmi s oběma někam zajít. Ale představa třeba toho, že bych jako já šel, že bych si vzal obě dvě děti, tak tam maximálně přejít k prarodičům 200 metrů, a to už je limit. Představa procházky někde venku, tak samozřejmě ty maminky to mají zvládnuté, takže manželku si ještě dokážu představit, že jde někde třeba v lese a děti zpacifikuje. Já bych to teda nezvládl.