Irena hovoří o synových sportovních aktivitách.

---

Irena

• Věk dítěte v době rozhovoru: 15 let
• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci: 5 let
• Věk rodiče v době rozhovoru:  44 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: A co je zajímavé, že lékaři zkoušejí všechno možné, a tak přišli s názorem, že teda když má tu epilepsii při hyperventilaci, tak že ho vyřadí ze sportu, že přestane sportovat. Což jsem si nedovedla představit u naprosto hyperaktivního dítěte, že mu zakážete sportovat. To prostě nejde. A on celé dětství vlastně sportoval, byl k tomu veden, má to rád, ten pohyb opravdu hodně potřebuje, takže jsem se teda neřídila radou paní doktorky a nechala jsem ho normálně dál sportovat. Nějak mu to neublížilo, v ničem se to ta diagnóza nezhoršila.

On se třeba rozhodl, taky ne úplně typicky pro epileptiky, že bude od první třídy – dokonce možná to ještě ani nebyla první třída – chodit na plavání. Což je u epilepsie veliký problém. Nicméně jsem našla nějaké plavecké družstvo nebo plaveckou školu, tam jsem jim vysvětlila ten problém, a že tam s ním budu chodit na to plavání. Protože on může plavat pouze s individuálním dozorem. Nikdo jiný krom rodičů mu samozřejmě individuální dozor nedá, takže dítě plavalo od první do šesté třídy a já jsem 6 let seděla u toho bazénu každý týden, převlékala jsem se do nějakého polosportovního úboru, chodila jsem s ním na to plavání a poskytovala jsem mu tam dohled. Nikdy se nic nestalo, ale pro jeho pocit a bezpečí všech to bylo nutné.

A dělal hrozně moc různých sportů. Například se přihlásil ve škole na miniházenou, paní učitelka, aniž by ho kdykoliv předtím viděla, tak řekla, že ho nepřijme, protože má epilepsii. Tak jsem se sebrala, do té školy jsem šla, ať mi vysvětlí, z jakého důvodu ho nechce přijmout na ten kroužek. A ona mi vysvětlila, že přece má epilepsii. A já jsem říkala: „Dobře, ale to není důvod, proč by nemohl.“ A ona na to: „Tam ale může dojít k úrazu hlavy.“ Může dostat třeba balónem do hlavy. Jsem řekla, že mu pak hrozí stejně otřes mozku jako všem ostatním dětem, a předpokládám, že když dojde k nějakému velkému úderu do hlavy, tak že stejně o tom informují rodiče, a že u něj to nemá žádný vliv na tu epilepsii. Takže po vzájemné výměně názorů se rozhodla, že ho tam vezme. A syn se ukázal velice šikovný a začali vyhrávat zápasy. Nejdřív ale muselo být tohleto.

Lyžoval třeba už v nějakých těch asi 7 letech. Já lyžuju, tak jsem ho držela nejprve od toho, ale pak v těch 7 letech už jsem to taky vzdala. Jsem říkala, že se naučí lyžovat, tak jsme pořídili dobrou helmu a začali lyžovat.

T: Objevil se někdy záchvat i během sportování?

P: Já o tom nevím.

T: Nevíte.

P: Potom, protože to nevnímal, tu epilepsii, jako žádné omezení, tak zvolil další netypický sport pro epileptiky, a to bylo závodní veslování. To byl další boj. Jsme svedli opravdu obrovský boj kupodivu ne s těmi trenéry – vesloval za jeden sportovní klub –, ale se sportovním lékařem. On už vesloval tenkrát asi tři čtvrtě roku, začal být docela šikovný a chtěli ho posílat na závody. Na nějaké ty kvalifikační musí mít už lékařské vyšetření. Tak prošel celým lékařským vyšetřením, s tím, že má super kondici a všechno možné. A tenkrát tam byla nějaká paní doktorka, na nějaké výpomoci nebo co, a ta když zjistila, že má epilepsii, tak úplně to… Takže nic nesmí dělat, absolutně nic, poslala ho na rehabilitační cvičení. Jsem s ní opět měla výstup, kdy jsem se jí snažila vysvětlit, jaký bude mít dopad na nějaké třináctiletého dospívajícího, když tedy je fyzicky zdatný, šikovný, chce veslovat nebo chce dělat poměrně dobře nějaký sport, a ona ho pošle na nápravná cvičení. Tak asi ten dopad na psychiku dítěte bude stokrát větší než to riziko, že se někde utopí na Vltavě.

T: Z jakého důvodu vám navrhla tu rehabilitaci?

P: Že má kulatá záda v té době. Což paradoxně mu potom veslování strašlivě pomohlo na to, protože on byl vždycky hubený. Hubený, vysoký. Byl vždycky největší ze třídy a fakt hubený, celé dětství od narození. Takže s tím bylo spojené i tohleto. Paradoxně ty dva roky, co vesloval, mu to strašně pomohly fyzicky. Opravdu si vytvořil nějaký taková ten tvar těla, včetně toho, že se mu výrazně zlepšilo držení těla. A to mně vadilo, že ti lékaři neřeší vůbec dopad na psychiku dětí. Že možná řeší víc dopad na psychiku rodičů než dětí. To zůstává trošku mimo nějaké jejich rozlišovací schopnosti.