Lenka se setkala s dobrým přístupem okolí.

---

Lenka

• Věk dítěte v době rozhovoru: 19 let
• Věk dítěte v době diagnostikování nemoci:  5 let
• Věk rodiče v době rozhovoru:  42 let

• Zobrazit celý profil

Textová verze

P: Bez problémů. Úplně bez problémů, obzvlášť ve škole. Úplně bez problémů. Myslím si ale, že to je všechno o lidech. Nemyslím si, že by to takhle bylo všude. U nás na ulici je škola, tam nebyl problém. Syn se, ne mohl, on se musel účastnit všech aktivit v rámci školy. Dokonce dva roky školu reprezentoval v plavání, jako epileptik. Byl úžasný. Strašně bylo jeho cílem umět plavat. Strašně jedno období prahl po tom plavat a já jsem nevěděla jak, tak jsem prostě šla na bazén, tam jsem si dala schůzku s těmi lidmi, bavili jsme se na téma syn–epilepsie–plavání, chci to, chce to, co s tím budeme dělat. Já jsem zaplatila permanentku, dostali jsme osobního trenéra na plavání, ten se synovi individuálně věnoval. Já jsem byla nadšená, hrdá maminka na tribuně. Plaval úžasně, výborně, plaval pod vodou. Epileptik. Nesmí, jo? Reprezentoval školu. Medaile. Úžasné, nadšení prostě. V podstatě jsme mohli dělat věci, které jsme měli zakázané. A bylo to jenom o tom, najít ty správné lidi. Lidi, kteří se nebojí. Lidi, kteří vědí, že on se s něčím potýká a že oni tam musí být. Kdyby se to stalo. Protože ten záchvat by mohl mít i ve vodě. A učitelé ze školy zároveň tak, stejně jako pan plavčík, byli nesmírně úžasní, protože učitelka tělocviku vždycky říká: „Ale to v pohodě zvládne.“ Ona byla vždycky hrozná autorita, ale zároveň hrozný kamarád. Syn ji miloval. Plaval pro ni, vlastně pro školu, získával medaile. Hrál fotbal, reprezentoval školu. Jezdil se školou na sportovní akce. Jezdil na lyže. On teda na lyže nikdy moc nechtěl, ale byl tam. Byl, prostě jel. Říkám: „Hele, jeď, to je nezapomenutelný zážitek.“ Říkám: „Víš co, karneval, a tady toto všechno.“ Nakonec přijel, byl šťastný, byl mezi svými.