Fakt, že asi špatně slyší, zjistila Pavla u své dcery s kombinovaným postižením náhodou.
Textová verze
T: Že by měla mít dcera i poruchu sluchu, jste ale netušili?
P: Ne, to netušil nikdo. Byla to vlastně náhoda. Nikdo z rodičů asi běžně nezkouší sluch u svého dítěte od prvního měsíce boucháním hrnců a podobným hlukem a u nás to byla náhoda. Něco nám spadlo na zem a bylo to dost hlasité, že by si člověk myslel, že se miminko lekne. Ale to se nestalo. Je pravda, že dcerka dlouho jen ležela, bez pohybu, dlouho se projevovala jako malý kojeneček, ještě v půl roce. Nedělala to, co jiné děti v tomto věku. Od té chvíle jsme si ale začali jejího sluchu všímat víc, zkoušeli jsme dělat hluk s pokličkami a podobné zvuky. A hodně jsme na ni mluvili. Moc jsme si nepřipouštěli, že by mohla mít postižení sluchu. Víc jsme se soustředili na její psychomotoriku. Přesto nám najednou začalo připadat, že i sluch není takový, jaký má být.
Další zkušenosti:
Barbora si po negativním výsledku novorozeneckého screeningu nepřipouštěla, že by mohla mít dcera vadu sluchu.
David výsledkům screeningu porozuměl, dceřinu vadu sluchu ale řešili až později.
U Hanina syna se vada sluchu projevila až po novorozeneckém screeningu sluchu.
Novorozenecký screening sluchu Mirčina syna vyšel pravděpodobně falešně pozitivní.
Ani pediatr vadu sluchu u syna Radky R. neodhalil.
Fakt, že asi špatně slyší, zjistila Pavla u své dcery s kombinovaným postižením
Alešova dcera na zvuky někdy reagovala, někdy ne.
Dcera Rostislava se do jednoho roku vyvíjela v porovnání se slyšícím sourozencem běžně.
Martina H. by, nebýt novorozeneckého screeningu, možná vadu sluchu rozpoznala pozdě.
Terézin syn postupně přestal používat už naučená slova.
Terezie nejprve změnu chování přisuzovala období vzdoru.
