Martina H. by, nebýt novorozeneckého screeningu, možná vadu sluchu rozpoznala pozdě.
Martina H.
- Věk v době rozhovoru: 46 let(Martina H.), 3 roky (dcera)
- Věk dítěte v době diagnostikování: v 1 roce
- Sluchová ztráta dítěte: střední
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
T: Myslíte, že kdyby se nedělal novorozenecký screening, že byste vůbec zjistila, že má dcera vadu sluchu?
P: Asi bychom to zjistili později. Určitě bychom na to přišli později, díky tomu, jak byla dcera šikovná a mluvila. V jednom roce říkala „co to je, táta, babí“. Takže na jednu stranu jsem vděčná, jelikož my jsme tomu opravdu nevěřili. Od chvíle, co jí udělali screening, jsem si říkala, že to není možné, i manžel, a pořád se to v nás míchalo. Napadlo mě, že se ten přístroj musel mýlit, protože dcera přece mluví, reaguje na nás, takže jsme tomu pořád nemohli uvěřit, a je pravda, že kdyby ten screening nebyl a nejezdili jsme pak každého půl roku na vyšetření, asi bychom i po vyšetření zvažovali, jestli sluchadla dceři dát, nebo ne.
Další zkušenosti:
Barbora si po negativním výsledku novorozeneckého screeningu nepřipouštěla, že by mohla mít dcera vadu sluchu.
David výsledkům screeningu porozuměl, dceřinu vadu sluchu ale řešili až později.
U Hanina syna se vada sluchu projevila až po novorozeneckém screeningu sluchu.
Novorozenecký screening sluchu Mirčina syna vyšel pravděpodobně falešně pozitivní.
Ani pediatr vadu sluchu u syna Radky R. neodhalil.
Fakt, že asi špatně slyší, zjistila Pavla u své dcery s kombinovaným postižením
Alešova dcera na zvuky někdy reagovala, někdy ne.
Dcera Rostislava se do jednoho roku vyvíjela v porovnání se slyšícím sourozencem běžně.
Martina H. by, nebýt novorozeneckého screeningu, možná vadu sluchu rozpoznala pozdě.
Terézin syn postupně přestal používat už naučená slova.
Terezie nejprve změnu chování přisuzovala období vzdoru.
