Petronela se setkala s tím, že dceru do kroužku nechtěli přijmout.

---

Petronela

• Věk v době rozhovoru: 40 let (Petronela), 5 let (dcera)
• Věk dítěte v době diagnostikování: ve 2 letech
• Sluchová ztráta dítěte: těžká
• Kompenzační pomůcka: sluchadla

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: To, že má dcera sluchovou vadu, že nosí sluchadla, ovlivňuje její volný čas, třeba kroužky, dovolené? 

P: No, vlastně vůbec, protože ona je tedy zvyklá, hodně plave a plavat chodíme často a je to jediný moment, kdy sluchadla sundává, ve všech jiných aktivitách ji to nijak neomezuje. Tedy, asi z ní nebude zrovna muzikant nebo zpěvák, to asi ne, to je něco, co se jí určitě v životě nepodaří, zpěv určitě ne, protože ten má tedy katastrofální, ale i to se asi může časem zlepšit a dcera možná má i nějaké hudební vnímání rozvinuté, má dobý rytmus, ale tímhle směrem asi nepůjde, to je asi to jediné, co nebude pro ni. Ale jinak hodně sportuje a je taková obratná, lyžuje, dělá všechno, takže žádné omezení, nic takového tam není. Akorát když jsem se snažila ji zapsat na nějaký kroužek, zavolala jim a řekla, že dcera má sluchovou vadu, tak mi řekli „to asi nepůjde“, takže jsem si říkala, že by určitě neměli děti se sluchovou vadou takhle odstrkovat. 

T: A to byl nějaký sportovní kroužek? 

P: Já si to už tak dobře nepamatuju, myslím, že to byl nějaký sportovní kroužek, a já je přesvědčovala, že to rozhodně není žádný problém, ať to vyzkouší, a oni pak sami řekli, že se omlouvají, že si mysleli, že to dcera nezvládne, nebo čekali, že je dítě s vadou sluchu nějak nepoužitelné. Teď jsem si vzpomněla, už vím, kde se mi to stalo, když jsem chtěla dceru přihlásit na plavecký kroužek. Řekli, že ne, protože když nemá sluchadla, tak je neuslyší, ale já jsem jim řekla: „Dcera vám bude rozumět, bude prostě dělat to, co dělají ostatní děti před ní, a bude v pohodě, já s ní chodím do bazénu už od jejího jednoho roku.“ To byl vlastně bazén ve městě, řekli mi, že ji nevezmou, tak jsem pak složitě sháněla jinou plaveckou školu, kde naopak mají hodně postižených dětí, je to i nějaké rehabilitační plavání, a tam mi řekli, že jasně, ať dceru přivedu, že to není problém. Ale pak třeba tam, kde bydlí moje maminka, v jiné části Čech, je taky plavecký bazén, a když jsem tam dceru přihlašovala na příměstský tábor, myslela jsem si dle předchozí zkušenosti, že mi třeba dceru vzít odmítnou, a oni byli naopak velmi vstřícní a jen chtěli, ať jim vše vysvětlím, že udělají všechno pro to, aby se tam dcera cítila co nejlíp. To pro mě bylo takové překvapující, oproti tomu městskému bazénu. Takže, od té doby už většinou postupuju tak, že to předem neřeším. Teď jsem dceru přihlásila na gymnastiku do nějakého oddílu a už jsem jim to ani neříkala, jen jsem tam s ní potom přišla a řekla jim, že má sluchadla, ale ničemu to nepřekáží. Protože už přesně vím, že někdy ta informace lidi už předem odradí, že to moc řeší, a tak je nejlepší prostě to nechat takhle. Dokud byla dcera menší a opravdu třeba nerozuměla pořádně, tak bych si to netroufla, ale teď už je úplně samostatná, tak to neřešíme.