Jitka začala studovat surdopedii.
T: Do studia jste se pustila kvůli synovi?
P: Ano, do studia jsem se pustila kvůli němu. V podstatě, když mu byly 3 roky. Teď jsem ukončila 3. rok studia.
T: Takže vlastně vada sluchu vašeho syna vám docela změnila život i pracovně?
P: I pracovně.
T: A do práce chodíte? Nebo, jde to vůbec? Máte ještě mladšího synka.
P: Do práce chodím. Ano, staršímu synovi, neslyšícímu, je 6 a půl a mladšímu jsou teď 4 roky. Takže když tomu menšímu byl rok, začala jsem studovat s tím, že návrat do předchozího zaměstnání i vzhledem k tomu, že jsme se stěhovali, by nebyl jednoduchý a i můj zájem mě víc táhl do této oblasti. Byl to návrat k mému úplně prapůvodnímu středoškolskému vzdělání, měla jsem vystudovanou pedagogiku, a tak jsem si říkala, že školky jsou všude, takže do práce se tím pádem vrátím docela snáz. Studium mě zlákalo jednak tím, že jsem se chtěla dovědět trošku víc, proniknout víc do této problematiky, a jednak díky pocitu, že když se mi něco daří nebo něco zkouším se svým dítětem, mohla bych takto pracovat i s jinými dětmi, že by to třeba taky fungovalo. Takže jsem to chtěla zkusit.