Pokud je rodina skromná, dá se to podle Aleše zvládnout.

---

Aleš

• Věk v době rozhovoru: 52 let (Aleš), 3,5 roku (dcera) 
• Věk dítěte v době diagnostikování: ve 2 letech
• Sluchová ztráta dítěte: střední
• Kompenzační pomůcka: sluchadla

• Zobrazit celý profil

Textová verze

T: Pojištěním jsme se dostali k  finanční stránce. Jak vada sluchu ovlivní finanční situaci rodiny? 

P: Snažíme se všechno zvládnout a máme tu výhodu, že naše požadavky jsou skromné. Myslím tím, že naše nároky na chod rodiny jsou skromnější. Jak jsem říkal, bydlíme na sídlišti ve 2+1, teď jsme sice pořídili auto pro lepší dostupnost, ale je to velice levné auto, a nějakým způsobem to zvládáme. To znamená, je to otázka pojištění naslouchadel, k tomu jsou to také náklady na baterie, které musíme kupovat, a máme vyzkoušeno, že baterie vydrží tak týden, 10 dní, takže už máme určitou představu. Také jsme si zjistili, kde prodávají baterie, které jsou pro nás přijatelné, levnější, přičemž máme ověřeno, že v jiném obchodě ve městě prodávají stejné baterie asi o 150 korun dražší, a když jsme je porovnávali, byly svojí kvalitou stejné. Takže jsme si nákup baterií takto prověřili. Dohodli jsme se, že se v tomto případě klidně uskromníme a raději zakoupíme kvalitní sluchadla. Dozvěděli jsme se totiž, že existují naslouchadla vyšší úrovně, a my máme určitou představu, kdyby se potenciálně stalo (což nemůžeme předpokládat, nebo můžeme, ale nevíme, jak to v budoucnu bude), že by dcera potom do školy potřebovala lepší naslouchadla − máme příklady takových dětí z okolí, kde máme zmonitorované asi 3 holčičky, které chodí do běžné školy, mají naslouchadla vyššího výkonu a zároveň i pedagog má ještě určitý přístroj (bezdrátová technologie) −.takže v tomto případě, kdyby k tomu došlo, jsme ochotní i z vlastních prostředků sluchadla zaplatit i přesto, že bychom se měli o to více uskromnit. Sice syn bude studovat od příštího školního roku na některé střední škole, což může nastat problém, ale myslím, že bychom to měli zvládnout i s tím naším rozpočtem, když si říkám, že se nějakým způsobem nerozpínáme a neprovádíme nic v tom smyslu, že bychom museli žít nadstandardně. S manželkou jsme oba vzešli ze skromných podmínek a oba dva máme zatím skromný život.

Vím, že další výdaje jsou také na kurz znakového jazyka. Manželce byl kurz hrazen z  jednoho sociálního projektu, ale já jsem si to musel za sebe zaplatit z vlastních zdrojů, jelikož kurz měl hrazený jen jeden z nás − mohl to být jen jeden z rodičů, kterému bylo navráceno školné z kurzu znakovky. Takže člověk to stále nějakým způsobem řeší tak, aby to bylo všechno ku prospěchu dcery.