Iveta s dcerou trénovala cestu autobusem.
Iveta
- Věk v době rozhovoru: 38 let (Iveta), 13 let (dcera)
- Věk dítěte v době diagnostikování: v 1 roce
- Sluchová ztráta dítěte: těžká
- Kompenzační pomůcka: sluchadla
Textová verze
P: Řekla bych, že je někdy orientovanější než já, že si pamatuje, ale je to asi tím, že je už tak naučená. Ví, že si musí cestu zapamatovat. Ví, že se učí opravdu všechno do posledního puntíku, takže je už asi taková vytrénovaná, ale nedokážu si představit, že bych ji někam poslala hned samotnou, cestu autobusem domů jsme taky trénovaly. I jsem za ní jezdila. Je pro mě nepředstavitelné, že bych dceři řekla „pojedeš támhle do města”, nebo někam jinam, kamkoli, i blíž, to asi ne. To neexistuje. Myslím, že i když nás přijali do kroužku malování, budu muset jezdit ty první cesty s ní, aby pak věděla. Říct jí: jen „půjdeš tam a tam“, to ne. Nehledě na to, že dcera vlastně neví, co je náměstí, musely jsme si to namalovat. Všechno pro ni bylo prostě město. Má problém si něco představit. Když to není vizuální, nedokáže si to ten mozeček přebrat.
Další zkušenosti:
Iveta s dcerou trénovala cestu autobusem.
Petře otevřela vada sluchu dcery nové možnosti, kam jezdit na výlety a co podnikat.
Sluchové postižení dcery donutilo Barboru zpomalit ve svém životě.
Lucie sháněla práci, při které by dětem byla k dispozici.
Ondřej přesunul svou životní energii z pracovní sféry na péči o dceru.
Jitka začala studovat surdopedii.
Pokud je rodina skromná, dá se to podle Aleše zvládnout.
Nejvíce rozpočet Hančiny rodiny ovlivnilo to, že nemohla chodit do zaměstnání.
Lucie pobírala příspěvky a hledala zaměstnání na poloviční úvazek.
Leňa byla vděčná za každou korunu a doporučovala si o příspěvky zažádat.
Anetě nebyly příspěvky přiznány.
Hančin syn byl zvyklý užívat FM systém, na nové zařízení mu nárok na příspěvek ale neuznali.
