Milana vysvětlovala, že důležitější než vybavení čekárny byl přístup zdravotnického personálu a to, že čekání nebylo dlouhé.
Milana
- Věk v době rozhovoru: 44 let (Milana), 14 let (dcera)
- Věk dítěte v době diagnostikování: 10 let
- Sluchová ztráta dítěte: není přesná diagnóza
- Kompenzační pomůcka: bez kompenzační pomůcky
Textová verze
P: Ono je to všechno o lidech. Můžete sedět i v nevybavené čekárně, a když je potom doktorka empatická, se sestřičkou jsou obě milé, usmějí se na dítě, pomohou vám, netvrdí, že jste si vymysleli nějaké příznaky a opravdu vám věří, že to a to se děje, tak je podle mě úplně jedno, jak vypadá čekárna nebo ordinace, Můžete sedět v luxusní čekárně, v luxusní ordinaci. Je pravda, že mě vždy potěší, když nás vezmou na čas, což teď bývá zpoždění maximálně 10 minut. V tom je obdivuju, že si dokážou ten čas, celý den, rozplánovat tak, jak mají, protože některý pacient má problémy větší, jiný zase menší, někdo může být v ordinaci déle a neřeknete mu „už běžte, tlačí nás čas“. To mi připadá, že se hodně zlepšilo. Dítě potom není stresované během dlouhého sezení v čekárně. Nehledě na to, že když už člověk jde k lékaři po několikáté, je už dítě celkem v klidu. A taky samozřejmě, čím jsou děti starší, vydrží i déle čekat. S malým dítětem je každých 10 minut v čekárně utrpení.
Další zkušenosti:
Pavlína byla se zdravotní péčí spokojená.
Rostislav by u odborníků ve zdravotnictví ocenil hlavně empatii.
Pavel ostatním rodičům doporučoval najít si dobré foniatrické pracoviště.
Šárka si uvědomila, jak je důležité vybrat dobrého lékaře.
David popisoval, jak probíhají kontroly sluchu jeho dcery na foniatrii.
Pavla se s lékařkou domluvila, že kontrolu rozdělí do dvou návštěv, aby ji dcera lépe zvládala.
Eva chválila přístup zdravotních sester.
Milana vysvětlovala, že důležitější než vybavení čekárny byl přístup zdravotnického personálu a to, že čekání nebylo dlouhé.
Iveta měla s dcerou problémy u zubaře.
