Syn Radky K. měl potíže domluvit se s cizími lidmi.
T: Syn se mluvenou řečí dorozumívá bez problémů?
P: Ale to zas ano. Pokud dodržujete ta pravidla, aby syn věděl, že na něho mluvíte, mluvíte pomalu, artikulujete a podobně, tak já mám třeba pořád pocit, kdybych ho měla poslat do obchodu a on by tam měl něco říct nebo by s ním komunikovala prodavačka, že se nedomluví. On je sice dobrý, ale ideální je pro něj komunikace s lidmi, které zná. Ale u těch cizích lidí, až bude starší, tak jim řekne: „Já vám nerozumím, můžete to zopakovat? Já špatně slyším.” Ale dnes má ještě trošku ostych v tom říct: „Já nevím, já jsem vám nerozuměl.” Jenom krčí rameny.
T: Dělá, že rozuměl.
P: Dělá, že nic. Takže ani nevíte. Já se ho kolikrát musím zeptat: „Víš, co říkám?” A on třeba řekne: „Ne, já jsem ti nerozuměl.” A to ti cizí lidé neví, že se ho musí doptat.